4/2019

rozhovor s Alenou Zieglerovou

Alena Zieglerová se dlouhodobě zabývá problematikou zaměstnanosti lidí v potížích. Pracuje v Institutu pro sociální inkluzi.

Na kolik lidí či rodin dopadají v současné době exekuce?

Z Ježíšových úst slyšíme opakovaně varování před nenávistí. Přičemž jako o jejím zdroji mluví i o náboženském a národnostním fanatismu. To zaznívá z  Lukášova evangelia z  příběhu o Ježíšově cestě do Jeruzaléma přes Samařsko (Lk 9,51–56). Když se blížily velikonoce, upjal Ježíš svou mysl k cestě do Jeruzaléma. A spolu s učedníky se vydává na cestu přes území obydlené Samařany. Ti Jeruzalém jako místo bohoslužeb odmítali a Židům, putujícím o svátcích do chrámu, dávali často najevo nepřátelství.

Text: Zjevení 7,9–17 

Čtení: Genesis 2,1–3; Židům 4, 1–11

Zj 7,9-17

V souvislosti se zločiny sexuálního zneužívání v katolické církvi se v poslední době správně hovoří o tom, že jde především o zneužívání moci, kterou mají duchovní nad těmi, kdo jsou jim svěřeni. Německý jezuita Klaus Mertes to nedávno pregnantně shrnul v rozhovoru, který přetiskl časopis Getsemany: „V jádru nejde o sexualitu, ale o moc. Pachatelé mají jistě problém se sexualitou, ale jejich problémem je hlavně moc – a možnosti, které z ní plynou.“ Méně se však hovoří o tom, jakou povahu a jaký rozsah tato pastýřská moc, která zneužívání umožňuje, přesně má.

Slepení rozpolcené Evropy a současný nástup na samostatný skotský sbor mě probudily. Připisuji to zvýšenému zájmu o naši zemi, která se vysmekla ze sovětského objetí. Navíc pokojnou cestou! S dojetím vzpomínám na skotské přátele a jejich anglo-skotské „Vaklav Hávl“. Někteří zahlédli českého faráře ve svých řadách. Byl jsem vyzván k účasti v evropské komisi skotské misie.

„Zdálo se mi, že zápasíš s něčím neviditelným,“ ozve se ještě dříve, než stačím nalistovat první báseň. Mezi palcem a ukazováčkem se měkce prohne obálka a odhalí ohyb záložky. Text bezděčně a náhle připoutá pozornost, dvě drobná čtyřverší, náznak zneklidňujícího rozhovoru. „Zdálo se mi, že zápasíš s něčím neviditelným. / Smýkalo to s tebou a vleklo tě to.“ / „Chacha. S čím bych zápasil? / Co by mě vleklo?“

I když rozhodně nejsem konzervativec, za liberála bych se sám označil jen s velkou rezervou. V teologickém kontextu je kategorie liberalismu navíc spojena s racionalistickým přístupem k Bohu a víře, což je mi zvlášť v poslední době čím dál vzdálenější. I proto jsem se do debaty o liberalismu a konzervatismu v církvi nejprve zdráhal zapojit. Přistoupíme-li ale na to, že jde o křesťanský přístup (také) ke společenským, kulturním a politickým otázkám a že existuje jakási liberální a konzervativní strana, pak jistě patřím k té liberální.

Klement Alexandrijský nebývá obvykle součástí knihovničky evangelického faráře. Je čas to napravit.

K Archivu Přemysla Pittra a Olgy Fierzové

Apoštol Pavel považuje sexualitu za přirozenou výbavu člověka. Sám pro sebe ji sice vědomě a záměrně nekultivuje manželským soužitím, bere však vážně zvěst biblických podobenství, vyprávění, zaslíbení, písní i písní prorockých, a na rozdíl od převážně trestně právně uvažujících biblických legislativců považuje lidskou sexuální aktivitu za dar od Boha. Proto v jednom dopise pro církevní společenství tvrdí, že žena má své tělo pro svého muže a muž zase to své pro svou ženu.