Klement Alexandrijský nebývá obvykle součástí knihovničky evangelického faráře. Je čas to napravit.
Skupina mladých badatelů kolem olomouckého Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty, jež se v posledních letech s pozoruhodnou energií zabývá myšlenkovým odkazem staré církve, nabídla českým čtenářům již několik svazků věnovaných Klementu Alexandrijskému. V Knihovně raně křesťanské tradice (OIKOYMENH), kterou řídí Lenka Karfíková a Matyáš Havrda, vycházejí Klementovy texty v kvalitní odborné úpravě a v paralelním řecko-českém uspořádání. Jana Plátová, autorka monografie, která leží před námi, měla tak již řadu příležitostí prokázat svou profesní zdatnost i redakční pečlivost při přípravě těchto nelehkých textů. Platí to zejména o edici Klementových Exegetických zlomků (2014), jejichž studium patří vůbec k nejnáročnějším úkolům patristického bádání.
Předložená publikace, tentokrát z nakladatelství MLÝN, je věnována recepci Janových listů v Klementově díle a jedním z jejích neskrývaných motivů je rehabilitace Klementa Alexandrijského jako křesťanského autora, jehož myšlení je sice prodchnuto platónskou filosofií, ale přitom je pevně zakotveno v Písmu. V tomto apologetickém úsilí autorka jednak navazuje na zahraniční badatele z 2. poloviny 20. století i z nedávné doby (J. L. Kovács. A. van den Hoek, Ch. E. Hill, F. Amselgruber), jednak také sama dlouhodobě uvádí toto téma do českého prostředí (olomoucké kolokvium 2014).
Kniha je příležitostí k hlubšímu rozboru Klementovy práce s Písmem na vzorku Janových listů. V první „přehledové“ části jsou biblické paralely přehledně evidovány a opatřeny nezbytným komentářem, v němž autorka reflektuje i dosavadní bádání – zejména standardní Stählinovu edici Klementova díla. Zdaleka se ovšem nejedná o prostý „statistický“ přehled biblických citací a aluzí, jak o něm autorka někdy skromně hovoří; často již zde upozorňuje na další souvislosti v Písmu i v jiných literárních památkách rané církve. V druhé, „obsahové“ části jsou tyto dílčí závěry shromážděny v ucelené pojednání o Klementově teologii, a to zejména o jeho konceptu dokonalého „gnostika“.
Klement ovšem výrazem „gnostik“ neoznačuje „příslušníka nějaké alternativní skupiny či sekty odvolávající se na ‚tajné‘ nauky podobné těm, které byly objeveny v Nag Hammádí, nýbrž pokročilého křesťana, který poslušen hlasu Pána v Písmech následuje apoštolskou tradici v jediné církvi a s otevřeností vůči částečné pravdě tradic minulých (v Klementově podání především vůči pravdě ‚barbarské‘, tj. židovské, a vůči řecké filozofické tradici) usiluje o poznání Boha prostřednictvím Ježíše Krista, který představuje pravdu v její úplnosti.“
V syntetické části práce autorka charakterizuje Klementovo učení o pravém „gnostikovi“, a to na pozadí Prvního listu Janova. Čtyři kapitoly pojednání o pravém gnostikovi (čti: o věrném křesťanovi) jsou tedy založeny na čtyřech janovských verších: 1. „Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy“ (1J 1,5 – důvěryhodnost gnostika); 2. „Nemilujte svět ani to, co je ve světě.“ (1J 2,15 – bezhříšnost gnostika a možnost druhého obrácení); 3. „Dokonalá láska zahání strach“ (1J 4,18 – nebojácnost a sebevědomí gnostika); 4. „Jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě“ (1J 4,17 – připodobnění gnostika Bohu).
Kniha dobře poslouží nejen zájemcům o patristiku či grécistům a latiníkům, ale i širšímu okruhu farářů, studentů teologie, filosofie, a vůbec všech, kdo se zajímají o křesťanské myšlení. Užitečné poučení v ní naleznou zájemci o dějiny rané církve či metody biblické exegeze a vůbec všichni, které četba Janových listů vede k aktuálnímu zamyšlení nad duchovním růstem a křesťanským životem.
Jana Plátová, Dokonalá láska vyhání strach. Recepce Janových epištol v díle Klementa z Alexandrie, Jihlava: Mlýn, 2018, 222 stran.