Vodopády slov. Příval hovorů, promluv, projevů a rozhovorů. Nekonečné debaty. Svůdné a podvodné plamenné řeči. Vemlouvání slizkých ulízanců. Nicneříkající břečka keců. Reklamní slogany a fanatické skandování. Pomluvy, drby a senzace. Verifikace na způsob závodů o nejpůsobivější tlach. Kdo umí mluvit, ten vyhrál. Málokterá svoboda má tak odpuzující a otupující rub jako svoboda slova.
A tak doprostřed změtení jazyků přispívají ještě i estéti – zoufalí z toho, jak lehce jde lidi ukecat. Zhnusení z toho, na jakou špínu lidi slyší. Znechucení z toho, jakým blábolem utáhneš dav jak na vařené nudli.
Na první poslech jakobys slyšel varovný křik ne nepodobný žalmistovi – i biblickému modlitebníkovi se zdá, že na celé čáře vítězí klamající kecalové, výřeční podvodníci, mistrně osočující pomlouvači, posměvači, přisluhovači propagandy, a především – že řeč vymaněná z vazby na pravdivost, ryzost, nedvojakost, solidaritu s bližním nelítostně svírá věrné, svědky a hledače Pravdy do čím dál těsnější klece.
Jenže, žalmista volající po záchraně z bezvýchodného sevření šálivým blábolem a nedůvěryhodnými kecy nevolá ani po nastolení cenzury, ani po komisi vzdělaných estétů, ani po zrušení svobody slova a zavedení kánonu povolujícího, co, kde, kdy a jak se smí vyslovit.
Volá k Bohu – a volá k němu jako k spolehlivému promlouvači SLOVA SVOBODY. Volá – a připomíná, že vysvobozující Pravda se provalila jako pevné, překvapivě nadějné, vytrvale věrné, spolehlivě orientující SLOVO pro umlčené, nevyslyšené přehlušené a odkecané.
Proti KREDU pyšných a sebejistých MLUVKů staví krédo opřené a spásně pevnou promluvu Hospodinovu. On je ten, který se přiznává k ohrožemým, převálcovaným, odkecaným.
Čistota téhle Boží promluvy osvobozuje – nedovolí ti zahalit se do povýšeného mlčení zhrzených majitelů pravdy, nenechá tě podlehnout pokušení nastolit vládu jediného správného způsobu mluvení, dodá vytrvalost tváří v tvář rozběsněnému moři projevů těch, kdo umějí mluvit. Osnově tohoto osvobozujícího výroku smíš s bázní i nadějí naslouchat, příběh Slova s koktavou pokorou slabikovat, odtud se znova učit mluvit.
TAKTO – svým SPOLEHLIVÝM A PRAVDIVÝM SLOVEM nás HOSPODIN chrání před zhoubně pyšnou rozbujelostí lidského mluvení, před ničivou záplavou pomlouvání a osidly zavádějícího namlouvání.