Při letošních volbách do parlamentu se ukázalo, že lidé se mohou domluvit, mají-li nějakou vizi a potřebný společenský nástroj. Volebními preferencemi lze vykroužkovat politické dinosaury kterékoli strany. Změny ve společenském aparátu jsou dnes proveditelné beze zbraní. Právě z tohoto důvodu také demokracie v 18. století vznikla na severoamerickém kontinentě. Lidé si chtěli zvolit ty, kteří mají vládnout a vydávat zákony. Odmítli evropský model společnosti politických dinosaurů. Odmítli vládu tradičních šlechtických rodů, jmenovaných biskupů a opatů, králů z boží milosti. Ti všichni patřili k vládnoucí vrstvě. A věřili, že z boží milosti k ní patří na věčné časy.
Svou vizi si v 18. století museli Američané obhájit se zbraní v ruce, namířenou proti anglickým červenokabátníkům. Na obou stranách padlo lidí více než dost. Změna se však prosadila a udržela. Americký svět se nestal lepší a mravnější, pouze si obhájil demokratickou možnost pravidelné změny ve společenském aparátu.
Prosadil se nový pohled na společenské pořádky, protože lidé již po více generací byli zvyklí na samosprávu a společenskou odpovědnost. To byly devízy, které jsme v roce 1989 zřejmě ve velké většině postrádali. Je možné, že po jednadvaceti letech jsme se přece jen něčemu naučili, a že to nebyly promarněné roky, ač stále ještě v dálce doznívá volání zklamaných o ukradené revoluci.
Je možné demokratický způsob změny státního aparátu znehodnotit a prosazovat vládu pevné ruky. Ke slovu se může dostat bezradnost politická i náboženská. Biblický učitel moudrosti to znal velmi dobře. „Není-li žádného vidění, lid pustne, ale blaze tomu, kdo zachovává zákon (učení).“
Vidění hospodářských i politických vin, vidění zákona vzájemné solidarity a pomoci třeba v případě povodňového ohrožení – to jsou vize, které každému společenství pomáhají.
Blížíme se k dalším volbám a je velmi dobré k volbám jít a zase volit tak, aby došlo ke změnám ve státním aparátu. Volit ty, kteří mají vidění národních vin i vize solidarity a pomoci – a to v oblasti hospodářské, politické i náboženské.
Je potřeba se o tom domlouvat. V době informační revoluce to mají lidé do jisté míry jednodušší než kdysi před dvěma staletími. Od toho ten internet konečně je, že lidé mají diskutovat a domluvit se na něčem, co je dobré a prospěšné všem, nejen jedné – vládnoucí – skupině. Jde o to, aby se pokračovalo dál v jarním diskutování. Teď to bude obtížnější, protože už nejde jen o jména a preference. Ke slovu se kromě preferencí musí dostat, jaké vize zastávají preferovaní. Půjde o vize společenských vin i jejich možná řešení. Půjde o schopnost uskutečňovat zákon (učení) solidarity společenské, hospodářské i náboženské.