Návrh novely zákona o hmotné nouzi (viz text dopisu poslancům a rozhovor v tomto čísle) není zdaleka jediná zákonodárná iniciativa, která zatím proplouvá legislativním procesem „ve stínu covidu“. Zatímco čím dál vyčerpanější společnost řeší, kdy nastane doba pocovidová a život se navrátí do normálu, dějí se v parlamentu i na vládě věci, díky nimž hrozí, že žádný předcovidový normál se konat nebude.
Pandemická mizérie a její stavy legislativní nouze umožnily, aby se např. přijaly daňové zákony, které opět umožní rychlejší bohatnutí bohatých – za cenu výpadku cca 150 miliard v příjmech státního rozpočtu. Privatizaci zisků ovšem dříve či později nevyhnutelně provází socializace ztrát – nerůst mezd, výprodej dalších veřejných služeb, odchod vyčerpaných zdravotníků nebo učitelů do jiných zemí či oborů, nižší dávky v nezaměstnanosti, vyšší odvody pro střední třídu (bude-li ještě možno o někom takovém mluvit).
Dalším zákonodárným rizikem, které zatím ve stínu covidu prochází, je novela stavebního zákona. Už jen to, že ho pro předkladatele (ministerstvo pro místní rozvoj) sepsali odborníci z Hospodářské komory, tedy prostředí svázaného se stavebním byznysem, je dokladem, jak současná vládní garnitura zdevastovala prostředí, kde se pracuje na zákonných normách. Lepší stavební zákon chtějí snad všichni, problém projednávaného návrhu je v tom, že navrhuje akci kulový blesk v organizaci veřejné správy a oslabení těch orgánů, které mají chránit při povolování staveb životní prostředí. Developerský byznys jednostranně posílí na úkor práv občanů i přírodního prostředí.
„Včera se podařilo intervencí na vedení některých klíčových sněmovních stran operativně zařadit náš ‚dodatek‘ na program (parlamentního jednání) s reálnou možností, že se na něj dostane – za toto opravdové a obrovské díky především partajím ANO, SPD, ODS a KSČM,“ pochlubil se počátkem března zbraňařský lobbistický spolek Liga Libe na svých fb stránkách. Jinými slovy, „i uprostřed nynější krize pokládala Sněmovna za neodkladnou prioritu (dokonce si kvůli tomu odhlasovala jednání po 19. hodině) vyhovět zbraňové lobby a nechat projít prvním čtením ústavní právo na obranu se zbraní v ruce.“ Za upozornění díky novináři Janu Moláčkovi.
Podeschlé české lesy dál likviduje kůrovec, půdní fond zemského ráje vysychá od pohledu, nicméně, za poslední rok se mj. našlo dostatek hlasů pro takové návrhy, jako je snížení daně z nafty nebo možnost preventivního kácení stromů kolem železničních tratí bez toho, že by nutnost kácení posoudily k tomu určené úřady. V těchto týdnech hlasují poslanci o návrhu, aby obdobnou volnost při kácení měli správci vodovodní a kanalizační sítě. Na stole je také návrh na rušení předkupního práva státu k nezastavěným pozemkům v přírodně cenných lokalitách. Kromě dílčích návrhů však čeká poslance i hlasování o zákonu s líbivým názvem Zákon o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice – fakticky zákon o financování výstavby nových jaderných bloků v Dukovanech. Jaderná energie je přitom již nyní cenově nekonkurenceschopná, a kromě toho, že není přátelská k životnímu prostředí, zatěžuje kapsu každého z občanů více než jiné energetické zdroje.
Až pomine stín covidu, probereme se možná do světa, kde bude zas o něco méně platit „moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého“, ale o to víc „moje svoboda je víc, než tvůj život“. To, že teď kvůli kapitánům průmyslu, kteří ve svých fabrikách odmítají testovat zaměstnance, natožpak ty fabriky zavřít, umírají v této zemi zbytečně tisíce lidí, je vlastně takový mentální trénink v otupělosti na očekávatelný postcovidový stav v ČR.