Hugo Pinkas

Dodal jsem si odvahy, očima pohladil své věrné a vyrazil do tmy.

Kde je město? Kde jsou ulice?

Každou neděli káže, zaskočen zájmem

Snad už jen čarovná stařenka, na těle i na duši sklíčená,

na duchu však mladice potrhlá, může mne potěšit v tom loji.

Nad hrobem je zamilovaná – do mne a ještě do jednoho. Modlitba za národ, za nás

i za celý svět, a pak vyznává mi lásku, usmíváme se

na sebe

jak dvě imbecilní sluníčka, laskavě, okouzleně,

a já zas možná jednou uvěřím

– šemá jisráel,

Hospodin Bůh atd.

Hugo Pinkas, 1988