Číslo
Dodal jsem si odvahy,
očima pohladil své věrné a vyrazil do tmy.
Noční vítr skučel nad krajem, někde v dálce
pulsoval život, zábavný a pokřivený, a já
vědom si svých mezí, hledaje své přednosti,
sestoupil do hospody a přisedl k lidem.
Pil jsem piva plná bílých čepic a mlčel,
jako mlčívají ti, kdo nemají co říci.
Dobří lidé znejistěli.
Známe tě už léta, podivný cizinče!
Nejsme pro tebe dost zajímaví?
Kdy přijde tvá hodina, falešný proroku?!
Za celý večer se nikomu z nás nezdařilo
zapojit mne do hovoru.
Platím a stoupám k východu,
lhostejný šum mi odpovídá na pozdrav.
Když se ďábel chopil vlády,
Bůh mě stvořil v samizdatu.