Židovství, křesťanství a islám si Abrahama rezervují pro sebe. Všechna tři náboženství dokazují oprávněnost svého nároku. Po rozboru tří tradičních přístupů (s. 31–194), je účastníkům mezináboženského dialogu nabídnut Abraham, jako postava vyzývající k návratu do první vrstvy abrahámovské tradice, jak ji představuje biblická kniha Genesis. Kuschel nejde za Písmo, nýbrž přímo do něj a upozorňuje na jeho universalistické rysy (208n; 217n). Za pomocí exegetů kalibru G. von Rada a C. Westermanna, nabízí možnost vzájemného respektu (s. 232). Neusiluje o syntézu tří náboženství. Hledá společné rysy a respektuje rozdílnost. Izrael je „zakořeněn v naději, křesťanství oddáno lásce, islám soustředěn na víru“ (s. 246).
Spor o Abrahama se mění v ekumenický rozhovor a vzájemný respekt. Proto nás Kuschel seznamuje s evangelickými a římskokatolickými postoji k islámu (s. 211n) i se vstřícnými hlasy znějícími ze synagogy a z ummy. „Deklaraci Parlamentu světových náboženství“ (Chicago, 4. září 1993) přikládá důležitost stejně závažnou, jako má pro sekularizovaný svět Deklarace lidských práv z roku 1948 (s. 205).