Selektivní policejní ochrana veřejného pořádku, díky níž prošli sem tam hajlující skini na prvního máje Prahou, vzbudila už rozhořčení na mnoha stranách. Jen houšť. Netrpělivě čekám, až k houstnutí kritiky přibudou hlasy představitelů církví. Vyjádří svým vyjádřením, že jsou církve mravní oporou společnosti? A bude mít jejich vyjádření stejnou razanci, jako odpor vůči ministru kultury? Vzhledem k tomu, jakou skálopevnost prokázali církevní představitelé při obraně svých věcí – a při odporu proti jednomu komunistovi ve vládní komisi – mohu se snad oprávněně těšit na podobně skálopevnou kritiku prvomájové policejní ochrany–neochrany neonacistů.
Dovolím si teď zveřejnit májovou vizi, jež mne v této souvislosti popadla: představuji si, jak příště, až zas ze své povolené demonstrace pokřikující zvedači pravic někam nepovoleně vyrazí, nebude jim stát v cestě shluk anarchistů, ale přehrada, tvořená důstojnými a dvojctihodnými představiteli církví. Kardinál Vlk, senior Smetana, biskup Špak, prezident křesťanské akademie Halík a další hodnostáři, provázeni reprezentativně oděnými ovečkami stojí jako pevná hráz vůči nenávistným očišťovačům národa a rasy i nacizujícím heslům a gestům. Mám přitom dvojí naději: Za prvé, policie se do nich určitě nepustí s takovou vervou jako do anarchistů (však by jí sotva převraceli auta) – a možná své vybavení a vycvičenost obrátí konečně důsledně a jednosměrně proti skinům. Za druhé, skoro jistě by se k nim v tomto případě přidal i pan ministr Dostál. On přece už nejednou – a jednou doslova na vlastní kůži – osvědčil, že je nahnědlým zastáncům tuzemské čistoty ochoten kriticky odporovat.
A navíc – třeba by po takové zkušenosti společného nasazení ve všeobecně prospěšné věci našly výše zmíněné pomazané hlavy s oním státním úředníkem daleko snáze společnou řeč i ve svých věcech, tj. církevněstátních dohovorech.
Zdá se vám to všechno jen jako směšná představa? Pak ale nevím, proč by méně nevážně měly v očích našich současníků dopadnout církve a jejich představitelé – i ta věc, kterou prezentují.
5. 5. 1999