Viděl jsem velikou věž (tj. církev), která se zdvihá na vodě (je založená na křtu). – Šest mládenců (andělů) ji staví z bílých krychlových kamenů, jejichž hrany dokonale zapadají do sebe, takže není vidět ani spára (apoštolové, biskupové, učitelé a jáhni žijící ve vzájemném souladu). – Tisíce mužů přináší mnoho dalších kamenů. Některé jsou z propasti, některé ze země. – Kameny z propasti jsou hned přikládány k oněm prvním kamenům (mučedníci přicházející z hlubin utrpení pro jméno Páně). – Některé kameny ze země jsou také pokládány do stavby bez otesání (ti, které Pán vyzkoušel, že plnili jeho přikázání). – Jiné kameny ze země andělé zahazují nedaleko stavby (ti, kdo zhřešili a nelitují toho; kdyby stačili činit pokání, než bude stavba hotova, mohli by se ještě hodit, v opačném případě však pro ně nebude místo a nezbude jim, nežli ležet u věže). – Ještě jiné kameny však andělé roztloukají a zahazují daleko od věže (synové nepravosti, kteří rozhněvali Pána). – Některé kameny mají v sobě trhliny (navenek mají masku míru, ale v srdci chovají zášť). – Jiné jsou zčásti nalomené (většinou žijí dobře, ale ne vždycky). – Některé jsou zaoblené, a proto se nehodí do stavby, ledaže by byly přitesány (ti, kteří kvůli svému bohatství zapírají Pána; mohou však být Bohu užiteční, když se bohatství zbaví). – A opět jiné kameny se odkutálely ze svahu na pusté místo (uvěřili sice, ale mají rozdvojenou duši a sešli z pravé cesty). – Jiné kameny spadly do ohně a roztavily se (odpadli od živého Boha a kvůli vášním svého srdce je ani nenapadne činit pokání). – Další se skutálely až k vodě, ale nedostanou se do ní (slyšeli slovo a chtěli být pokřtěni, ale nechali se zastavit svými světskými tužbami). (Pastýř Hermův, Třetí vidění, upraveno)
Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí … o velikých skutcích Božích. … Petr řekl: „Děje se to, co bylo řečeno ústy proroka Jóele: ‚A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny. I na své služebníky a na své služebnice v oněch dnech sešlu svého Ducha, a budou prorokovat. … A přijde den Páně, velký a slavný; a každý, kdo vzývá jméno Páně, bude zachráněn.‘ … Čiňte pokání a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh.“ (Skutky apoštolů 2,1–39)
Podobenství, v němž je život církve přirovnáván ke stavbě věže, pochází zřejmě z poloviny 2. století a najdeme je v rozsáhlém vizionářském spisu zvaném Hermův Pastýř (ve starých pramenech někdy jen Pastýř), který v rané církvi požíval velké, téměř kanonické vážnosti. Pisatel, jakýsi Hermas z římského sboru, hovoří nejprve s ženou ztělesňující církev, později pak s Pastýřem (andělem pokání). Ti mu ukazují a následně vysvětlují (viz závorky v ukázce výše) rozmanitá vidění, jejichž hlavním obsahem jsou mravní poučení a varování, že k pokání nezbývá mnoho času.
Výzva k pokání (metanoia) a křtu, kterou neznámý římský křesťan zasadil do kontextu krátící se lhůty (stavba věže se chýlí ke konci), se svou naléhavostí podobá prvnímu Petrovu kázání, které zaznělo přibližně před sto lety v Jeruzalémě. Oba autoři se shodují i v tom, že intenzivně přemýšlejí o tom, jak vypadá církev, a užívají k tomu různých obrazů; Lukáš ve Skutcích ovšem nabízí jen jeden obraz (ohnivé jazyky), zatímco v Pastýřovi jich nalezneme celou řadu a jsou detailněji rozvedeny; vedle dvou podobenství o stavbě věže (viz výše visio 3 a ještě podrobněji similitudo 9) je to zejména podobenství o jilmu a révě (tj. o kooperaci bohatých a chudých v církvi, sim 2), o vinici (sim 5), či o vrbových ratolestech (sim 8).
V pojetí církve jsou tu ovšem také dva zásadní rozdíly. Zatímco podle Lukáše se církev rodí na židovské půdě, o židovském svátku, před očima židovských poutníků, a Petr v navazujícím kázání cituje delší úryvky z proroka Jóela či ze Žalmu 16, v Hermově podání chybí jakýkoli odkaz nejen na židovství, ale na dějiny vůbec. A zatímco Lukáš v programovém předznamenání knihy Skutků formuluje poslání církve, aby se vydala do celého světa se zvěstí srozumitelnou lidem všech jazyků a národů, Hermova vize popisuje tendenci přesně opačnou – církev nekráčí za lidmi, ale lidé přicházejí k ní; ne všichni jsou ovšem do stavby církve přijati.