České slovo „zázrak“ neznamená to, co je za zrakem, to co je našemu zraku nepřístupné, nýbrž to, co je před zrakem, to co se „zračí“. Výraz „div“ nemá nic společného s díváním, nýbrž s podivem nebo s údivem. Jsou chvíle v životě, kdy se můžeme přesvědčit o tom, o čem bychom byli traumaticky na pochybách. Jako lidé žijeme vírou. I lidé nesdílející nějaké náboženství mají své přesvědčení a výhledy, jež jim umožňují smysluplně žít. Věřící i ideologicky volní potřebují čas od času posilu v silném prožitku, který jim přiblíží útěšnou a záchrannou budoucnost. Zázrak upírá náš životní pohled k tomu, co je naprosto nové, takže nás vyrve z ničivých sil nesmyslna, životního ponura a rozleptávajícího marna. Zázraky (divy) jsou podle osvíceného badatele Daňka eventuality, možnosti a příležitosti, které nám ODJINUD (Lévinas) nabízí přelaskavě k nám obrácené Boží TY (Buber). Ježíš chodil po moři, to nebyl vnější zázrak, nýbrž uplatnění možnosti „být nad“, popřít abstraktně to „logické“, v pravidelném opakování uspávající a umořující. Hebrejci prošli mořem, jež bylo symbolem smrtícího chaosu. Enoch a Elijáš vstoupili na nebe, aniž by zemřeli. Elíša křísil mrtvé. Ježíš uzdravoval invalidní lidské bytosti. Sám vstal z mrtvých. Ač tělesný a umučený, žije víc než kdy předtím, a jeho život roste do Božího nekonečna.
1. První smlouva má několik výrazů pro zázraky a divy, ale hlavně tyto dva: mófet a ‘ót, Druhá smlouva teras a sémeion. Mófet a teras ukazují do nadpřirozena a zázračna, ‘ót a sémeion vyznačují znamení, tedy to, co ukazuje před sebe – do budoucna pravdy a milosrdenství.
Mnoho biblických zázraků je zatraktivnění kultických úkonů, např. věštění z jater (Egypt) nebo obcházení klatého místa (Jericho). Ale za těmito úkony a obřady tkví zvěst: nic nemůže zastavit Pravdu, která přispěchala na radikální pomoc.
2. Všechna znamení (zjevná i skrytá) vyjevují stvořenost (hebr. bára) lidí a jejich světa, včetně celého kosmu. Z původního Nicu stvořil Bůh (Gn 1) krásné lidi, věci a záležitosti. Zázraky a divy nás uvádějí do tajemství Boží tvořivosti, kterou má člověk směle napodobovat (tak C. Tresmontant). V tom má být člověk „Boží obraz“, „jako Bůh“. Novozákonně pověděno: všechny jevy, pochopitelné i mysteriózní, připomínají že Království pravdy a lásky je skoro nadosah. Země a vesmír, v němž je uložena, jsou náčrtem nové skutečnosti blízkého budoucna (Zjevení Janovo).
3. V našem stále ještě velmi zmrzačeném světě vstupují do první linie bitvy o zcela nové (srov. důrazy L. Hejdánka) divy uzdravování: kulhaví dobře chodí, slepí vidí jako orli, choří v srdci se cítí blaze, viny jsou odpuštěny a dosud skryté nebo skrývané záměry Pravdy Boží čisté se hlásí jako eventuality uskutečnitelných možností, které čekají jako děcko v břiše matky.