PRO HOMINE 2011/VŮL (BÝK) – pracovité poznávání Božího hospodaření

Číslo

AKTUÁLNÍ SLOVNÍČEK BIBLICKÝCH POJMŮ

Vůl (h. šór, dobytče ze skotu, ř. tauros l. taurus) je vykastrovaný samec skotu domácího, neboť jako kastrát se lépe vykrmoval. Býk byl představitelem síly a schopnosti mít vždy navrch. Měl eminentní význam pro izraelské hospodářství a při výčtu domácích zvířat je jmenován na prvním místě (Dt 5,14; Joz 6,21 aj.). V okolí Izraele byl býk pokládán za zvíře reprezentující božstvo (Egypt, Ugarit aj.). Dokonce v silně archaizujícím poutním žalmu (Ž 132) je sám Bůh Izraele nazván Býkem Jákobovým (h. abír Jakob), v ČEP Přesilný Jákobův. Specifickou roli hrál býk v kultu. K výbavě chrámu patřilo tzv. bronzové (měděné) moře – vodní nádrž usazená na dvanácti býcích (K: volech) – 2Kr 7,25; 25,13; 1Pa 18,8. To byl kulticky tabuizovaný obraz vesmíru. Velkolepá je rituálná scéna, kdy Eliáš rozsekal na Elizeově svatém poli dvanáct párů býků či volů (1 Kr 19). Voli a býci patřili ke skotu (bakar). Vůl jako kastrát nemohl být (zprvu) obětován – až do zrušení tohoto tabu Mojžíšem (Lv 22,24). Vůl bylo obyčejné hospodářské zvíře patřící k dobytkovému vybavení majetných hospodářů. Pokud byl využíván k orání, nesměl být zapřažen spolu s oslem (Dt 22,3) – obě zvířata představovala dva různé kosmické principy. Volů bylo používáno k mlácení obilí, přičemž dobytče nesmělo mít zavázanou hubu, aby se mohlo občas nažrat (Dt 25,4). Vůl byl efektivní oporou svého majitele. Proto jej prorok dává (výhružně) za vzor každému hospodinovci: „Vůl zná svého hospodáře…, mne však Izrael nezná.“ (Iz 1,3).

1. Jako vůl konal poctivě své jakoby nehonosné služby a nepřemýšlel příliš, co za to, tak i ty buď rád za ty své plevy a dři se jako vůl na statečku svého Hospodáře.

2. Nedávej se dohromady s těmi, kteří míří nábožensky a duchovně jinam. Netáhni jho s nevěřícími. (2K 6,14)

3. Poznávej jako boží volek záměry svého Pána a tvé bučení bude boží oslavou.