AKTUÁLNÍ SLOVNÍČEK BIBLICKÝCH POJMŮ
Vůl (h. šór, dobytče ze skotu, ř. tauros l. taurus) je vykastrovaný samec skotu domácího, neboť jako kastrát se lépe vykrmoval. Býk byl představitelem síly a schopnosti mít vždy navrch. Měl eminentní význam pro izraelské hospodářství a při výčtu domácích zvířat je jmenován na prvním místě (Dt 5,14; Joz 6,21 aj.). V okolí Izraele byl býk pokládán za zvíře reprezentující božstvo (Egypt, Ugarit aj.). Dokonce v silně archaizujícím poutním žalmu (Ž 132) je sám Bůh Izraele nazván Býkem Jákobovým (h. abír Jakob), v ČEP Přesilný Jákobův. Specifickou roli hrál býk v kultu. K výbavě chrámu patřilo tzv. bronzové (měděné) moře – vodní nádrž usazená na dvanácti býcích (K: volech) – 2Kr 7,25; 25,13; 1Pa 18,8. To byl kulticky tabuizovaný obraz vesmíru. Velkolepá je rituálná scéna, kdy Eliáš rozsekal na Elizeově svatém poli dvanáct párů býků či volů (1 Kr 19). Voli a býci patřili ke skotu (bakar). Vůl jako kastrát nemohl být (zprvu) obětován – až do zrušení tohoto tabu Mojžíšem (Lv 22,24). Vůl bylo obyčejné hospodářské zvíře patřící k dobytkovému vybavení majetných hospodářů. Pokud byl využíván k orání, nesměl být zapřažen spolu s oslem (Dt 22,3) – obě zvířata představovala dva různé kosmické principy. Volů bylo používáno k mlácení obilí, přičemž dobytče nesmělo mít zavázanou hubu, aby se mohlo občas nažrat (Dt 25,4). Vůl byl efektivní oporou svého majitele. Proto jej prorok dává (výhružně) za vzor každému hospodinovci: „Vůl zná svého hospodáře…, mne však Izrael nezná.“ (Iz 1,3).
1. Jako vůl konal poctivě své jakoby nehonosné služby a nepřemýšlel příliš, co za to, tak i ty buď rád za ty své plevy a dři se jako vůl na statečku svého Hospodáře.
2. Nedávej se dohromady s těmi, kteří míří nábožensky a duchovně jinam. Netáhni jho s nevěřícími. (2K 6,14)
3. Poznávej jako boží volek záměry svého Pána a tvé bučení bude boží oslavou.