PRO HOMINE 2010/ZEMĚ – zálesk Božích dober pro všechna stvoření

Číslo

AKTUÁLNÍ SLOVNÍČEK BIBLICKÝCH POJMŮ

Český výraz „země“ zahrnuje několik významů: země jako (sou)část vesmíru, země jako státní území, země jako Izrael (Jisráél), ale i země jako půda. Země jako svět lidí, živočichů, rostlin a anorganických útvarů se nazývá hebrejsky erec, řecky , latinsky terra. Starozákonní Bible ji chápe jako svobodné volní dílo Božího stvoření (Gn 1,1 – br). Erec je pojem párový, koresponduje s ha-šámajim – nebe, hvězdná obloha. Z nebe je země ozařována a vkládána do času. Z nebe přichází déšť. Nad podvojným nebem je Hospodinovo sídlo, země je jen stolička pod Boží nohy (Iz 66,1). Pozemské i nebeské (kosmické) jevy jsou vůči Pánu země v přísně služebném postavení (Ž 19;104) Země je chápána jako žena (femininum), tedy ve velmi blízkém, ale nikoli manželském vztahu vůči Pánu. Není to Velká Matka (Gaia) pohanů. Země je v náročném prorockém pohledu širým prostorem pro slyšení Božích slov. Jeremjáš vyzval: „Země, země, země! Slyš slovo Hospodinovo.“ (Jr 22,29) I v názvech jako „země egyptská“ (erec Micrajim – Gn 13,10) ohlašuje traditor nárok Hospodinův na tuto zemi izraelského zotročení. V nejvlastnějším smyslu je zemí Izrael, sem se Boží lid odevšad navrací, přicházejí „na Sijón s plésáním“ a budou zahrnuti „veselím a radostí“ (Iz 51,11 aj.)

Zemí se však může rozumět i adamá – červenavá půda, prsť, ornina, role, odvozeno od adm – být zbarven do červena nebo do hněda, od tohoto kořene odvozen i adam – červeňák, hnědák, tvor z prsti. Podle druhé stvořitelské právy Bůh zformoval člověka z prachu země, tedy jakožto „prach ze země“(áfár min-

háadámá), ale do nosu mu vdechl dýchání (Gn 2,7 – nišmat chajjim). Tak se stal zemák Adam vlastní zemí Hospodinovou. I ostatní tvoři dýchají. Ale dýchání člověka má punc zvláštního Božího vdechu. Patrně neběží o „duši“ nebo „věčný život“, nýbrž o hluboké porozumění druhým a jiným. Na poli majetných se mohli přiživit i „sběratelé klasů“ – čtěme pozorně knihu Rút (Rt 3). Země s jejím bohatstvím má sloužit i (a především) vdovám a sirotkům (Iz 40,11).

1. Země není pro tebe jen neutrální kosmologický útvar. Je to tvá země, plná božích překvapení: slunce nahoře, řeky dole, ještěři, ještěrky a několik modrých motýlů. Tak si poskakuj, tak se olizuj a dopřej si úlevné procházky. Hal, hal.

2. Jsi Adam z adamy, tak ji pečlivě adamuj, jsi zemák, ale jakej, ztřeštěnej a svatej. Bůh ti vdechl duši do tvé dosud bázlivé dušičky.

3. Miluj svou zemi, své Česko, i ono je trochu Boží zemí. A miluj ji – se svatou dravostí, jako brání zvíře svou noru. A miluj svatou zemi, stát Izrael, zbav se páchnoucího antisemitismu. Bitva o Izrael je bitvou o tvou zemi, slyš to a neoslyš. Boží království je blízko. Hal! Jah! Jah a jeho muž: Kristus v Galilejském, člověku naší země.