AKTUÁLNÍ SLOVNÍČEK BIBLICKÝCH POJMŮ
Ruka, hebrejsky jád, řecky cheir, latinsky manus, konečný úsek horní končetiny u člověka. Ruka se vyvinula jako orgán k uchopování předmětů a k možnosti jimi manipulovat. Bible používá antropomorfismů i o Bohu a pomocí somatických metafor vyjadřuje Boží-Hospodinovy-Kristovy vlastnosti, síly a možnosti. Dodnes si ruka podržuje dosti výrazný symbolismus: podat ruku, zaručit, požádat o ruku atd. Když božstvo někoho vzalo (ujalo) za ruku, bylo to ujištění o naprosté ochraně. V Eposu o Gilgamešovi čteme: „Tu Enlil do lodi vstoupil,/mne za ruce chopil a vyvedl ven…“ (v překladu L. Matouše). Tato symbolika zazní i v písni „Ó ujmi ruku moji…“ Rozhodující v hebrejské i novozákonní interpretaci je pravá ruka, pravice. Tato pravdivá ruka Hospodinova znamená sílu (Ex 15,6), blízkost (Ž 16,8), spravedlnost (Ž 48,1), vysvobození od nepřátel, ochranu („zastínění“ Ž 121,5) před šerednými zly, přítomné i budoucí vysvobození. Hospodinův Ježíš sedí po Boží pravici (Apostolikum). Pravice je žitá moudrost: „Srdce moudrého je po pravici jeho…“ (Kral.). Stefanos spatřil při svém martyriu „Boží slávu i Ježíše, jak stojí po pravici Boží.“ (Sk 7,55)
Pravice byla vhodná k objímání a tím i ostatním projevům lásky (Pís 2,6). Ruky se používalo k přísaze. Specifickou formou bylo položení pravice na klín (pohlaví) toho, komu se přísahalo (Gn 24,2). Ruka zastupovala celého člověka, Boží ruka samotného Boha. Ruka byla symbolem či znamením celkového postoje člověka. „Zlá ruka“ měla být podle Ježíšova drastického pokynu uťata (Mt 5,30), aspoň symbolicky.
Boží ruce nelze uniknout – ani bílou (nebeskou) ani černou (pekelnou) magií (Ž 139,9–12). Ruce znamenají bdělou Boží ochranu a jistou naději vítězství. Narativně to vyjadřuje zvěstná zpráva o izraelském boji s Amálekem v knize Exodus: „Dokud Mojžíš držel ruku nahoře, vítězil Izrael…“ Když ruce Vůdcovy umdlévaly, byly podloženy kamenem (Ex 17,11n). Ježíš (podle Lukáše) vložil svého ducha do Otcových rukou (L 23,46). „Rukou“ je někdy míněn i pomník nebo podobný artefakt. V 2Sa 18,18 jde o „ruku“ – posvátný sloup, patrně v podobě mužského pohlavního údu, který si postavil ve své bezdětnosti Abšalóm („Ruka Abšalómova“). Ten se měl stát kultickým azylem vzbouřeného Davidovce (tak Daněk, Tydlitátová aj.).
1. Poručit své záležitosti do Božích rukou, do jeho prozřetelné moci, je šance: Hadi mě neuštknou, nepřátelské šípy minou cíl, chci být nejen pro Boha, ale i v Bohu a jeho Kristu (m.j. První list do Korintu, List Filipským, a ovšem Jan a janovské spisy).
2. Podejme (i se zavřenýma očima) ruku ohroženému nebo odsunovanému člověku. To je moderní skládání rukou na nemocné či potřebné. Ježíš vložil ruce na Jairovu dcerku (Mk 5,22n); čiňme totéž: nabízejme své ruce položené do rukou Hospodina a Krista „bratřím nejmenším“: ruka je biblický výraz pro solidaritu. Duch či Van boží uvolní naši fantazii a vyprázdní naše příliš nacpané peněženky a zpohotoví naše konta.
3. Mystik by možná řekl, že kříž, na němž visel Ježíš, je Ruka vztyčená k nebi, jež má bohatě inspirovat naše stále hodně chudé ruce. Halelu Jah!