Aktuální slovníček biblických pojmů
Sen – hebr. chalóm, řec. oneiros, lat. somnus – je význačným jevem v životě lidí starověkých i dnešních. Zabývali se jím významní myslitelé, filosofové, přírodovědci, v nové době Freud a Jung. Ve staré době o snu psali Artemidóros (Snář) a Cicero (O snech). Dějiny náboženství dokládají, že sen byl pokládán za božské zjevení – proto byly sepisovány snáře. V izraelství, židovství a křesťanství nedosahuje jakýkoli sen jakkoli významné osoby úrovně zjevení. Může to však být poukaz na něco významného, na to, co by nemělo být pominuto nebo přehlédnuto. Někteří katoličtí teologové mluví o „soukromém zjevení“, jež nesmí být zobecňováno. Bibličtí svědkové, především proroci, si byli ostře vědomi toho, jak nebezpečné může být, když se boží zvěstovatel ohání sny; to bylo v některých dobách dosti rozšířené. Jeremiáš útočí proti svým esoterním kolegům, kteří mámí a svádějí lid svými takzvaně prorockými sny. Říkají: „Měl jsem sen, měl jsem sen.“ V hebrejštině to zní jako zaklínadlo: chálamtí chálamtí – Jr 23,25. S odsudkem snových blouznění a iluzí přichází prorok i jinde – kap. 27; 29; 31. To však neznamená obecné opovrhnutí sny vůbec. Proto Izrael, Židovstvo i rané i pozdější křesťanství přikládalo někdy fenoménu snu značnou váhu. Připomeňme i našeho Komenského. Četbou některých příběhů jsme poučeni, že kromě slovního (verbálního) zvěstování Božích úradků jsou tu i jiné neverbální dimenze Božího sdělování, od játropravectví až ke snům. Nejen vědomí, nýbrž i mnohem širší podvědomí vyplavuje „nahoru“ jakousi lávu Božího oznamování. Stále však platí, že sen, který odvádí od základní biblické orientace, je ďábelským pokušením. Hebrejská Bible zpravuje o brutálních snech, jež radikálně znejisťovaly vládce co domnělé syny boží. To je kausa faraonova (Gn 41) i případ Nebúkadnesarův (Da 4). Babylonský vládce slyší ve snu: „Skácejte strom! Osekejte mu větve! Otrhejte mu listí! Rozházejte jeho plody!“ (Da 4,11) Teologicky významná je mi skutečnost, že i pohanští vládci slyší skrze sen Boží slovo, i když mu sami nerozumějí. Pozitivně, a skoro vroucně se o snech mluví v příběhu Josefově – v Gn 37 vůči bratrům, Gn 40 vůči spoluvězňům, Gn 41 vůči samotnému egyptskému vládci. Ne náhodou je snem naveden a vyveden z vlastní země do egyptského Kamsi Ježíšův otec Josef – Mt 2. Ale už předtím byl Josef skrze sen vyzván, aby přijal Marii – Mt 1. I apoštol Pavel má noční vidění či zjevení: „Následující noci stanul před Pavlem Pán a řekl: Neztrácej odvahu.“ (Sk 23,11)
1. Normálně platí to, co je normativní: je to Boží zjevení, jehož přibližný obraz se tají v Písmu, ne náhlá osvícení mysli, intuitivní nazření nebo tiché výtrysky nitra.
2. Bůh však nám může poskytnout své neverbální projevy a pípnout či vyštěknout na nás z hlubin našeho podvědomí nebo ne-vědomí. Může nám poslat svůj vykřičník nebo otazník mimo veškerou normativnost.
3. Zvláště lidem mimo biblickou víru přispěchá Bůh s divnými „sny“: abstraktním uměním, tahem štětce, rydlem, nebo zázraky sdělení skrze počítače. Tak třese někdy vzpurnou myslí.
4. Někdy se probudíš a za oknem ti sedí hladový pták, a ty nevíš, zdali se ti jen nezdál, víš jen, že tvá ruka má být štědrá.