AKTUÁLNÍ SLOVNÍČEK BIBLICKÝCH POJMŮ
Podle Žalmu 106 (Kr), jenž připomíná vzpoury Božího lidu cestou pouští, Hospodin sice dal zlým poutníkům to, co chtěli, „a však dopustil hubenost na život jejich“ (v. 15). Tohoto pozoruhodného kralického překladu jsem si nikdy nevšiml. Na tento objevný překlad navázal A. Novotný ve svých kázáních Co nejprve… (Hradec Králové 1924). Hubenost v Kr tlumočí hebr. rázón = hubenost, vyhublost, úbytě, malá míra, rází = vyhublý, vyhublost. V Ž 106,15 překládá ČEP: úbytě. Sloveso z-r-h = poslat úbytě, pohubnout, v Ni: být hubený, vyhublý. To je moderní a decentní, ekumenici mohli použít slova tuberkulóza. Sedláček (Výklad posvátných Žalmů II, Praha 1901) navrhuje zchuravění. M. Buber: „aber er schickte an ihre Seele die Darre“. Darre = sušárna, mříž na sušení ovoce. Jeruzalémská Bible: má Siechtum – churavění, chřadnutí. Ale pozor: řecký a latinský překlad mají jiné pojetí: Bůh dal reptalům to, co chtěli: nasycení (plésmoné, saturitas), ale právě to jim neprospělo. Podle Nu 11,31nn se pouštní Izraelci chtěli přežrat křepelkami, Hospodin puzen lítým hněvem „počal lid bít převelikou ranou,“ kvůli jejich nezřízené žádostivosti je zahubil. Místo zkázy má hororové jméno: Hroby žádostivosti, Qiv rót hatta’avá (Heller má Náhrobky žádostivosti). Podle Nu 13,20 znamená rázé vyhublý, neúrodný; řeč je o neúrodné (Kr) či zlé (ČEP) půdě. Neúroda – to je zlé, a nelze to bez Hospodinova zásahu obrátit v dobré. Neúroda má své důsledky: hlad, smrt. V náboženském životě je to marasmus, duchovní tbc, virózní přibližování konce. Zvažme ještě slovo Prvního Izajáše: Prorok vidí totální, temný konec. Odsouzenci volají: „Je mi zle! Je mi zle! Běda mi!“ (Iz 24,16) To jsou ty dějinné (a apokalyptické) souchotiny, to je ona vlezlá, neúprosná tbc, jež souvisí s postrachem a propastí a pastí (v hebrejštině „hříčka“ pachad váfachat váfách).
1. Obživa, její způsob a ráz – to je něco, čemu se musíme naučit. Chléb našeho života je denní či vezdejší, na dnes a na zítra (Mt 6,11 – výraz epiúsios neznamená nadpodstatný, nadpřirozený – tak Hieronymus, nýbrž denní nebo zítřejší – viz Souček Řecko-český slovník, ad vocem). Zde platí „zákon manny“ – co je navíc, zčerviví, Ex 16,20.
2. Mudřec Agúr říká: „Nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby, tak abych přesycen, neselhal a neřekl Kdo je Hospodin? Ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha.“ (Př 30,8). A v jedné naší písní se říká: „Lépe v světě chudým být, ale v nebi poklad mít…“
3. Církev označovala někdy obžerství za těžký hřích. Přesycenost, přežralost a ožralost kulinárními a jinými, zvláště finančními a majetkovými jistotami a jistinami – to vede přes koupání v šampaňském a božanském užívání si ve vilách, a nejen na Floridě, do hrůzně temného podsvětí. Nechtějme, aby maso z křepelek uvízlo v našich zubech.
4. Varujme se ztuberkulóznění našeho života, hubnutí svých duší, zrezivění své zbožnosti. Věřme, že Bůh nám, vyvedencům z Domu strázní, dá včas po chlebíku a sem tam i po křepelce. Učme se střídmosti, uměřenosti, pěstujme své zdraví a buďme – konečně – vděčni. Jinak si nás sežerou démoni!