AKTUÁLNÍ SLOVNÍČEK BIBLICKÝCH POJMŮ
V 1Pa 29,12 čteme: „…Ty panuješ nade vším, máš v rukou moc a bohatýrskou sílu, vyvýšení a ztvrzení je v tvých rukou (attá móšél ba-kol úbejádechá koach…)“ V této pozdní starozákonní proklamaci jsou nakupeny výrazy týkající se moci a mocí. Bůh je Adonáj – Pán; není nic, o čem by nerozhodoval; mistři moci, králové, reci nebo mýtické postavy panují jen s dovolením (nebo připuštěním) Pána (JHVH). Přísežně slibuje Pán všem, kdo se odvrátí od zlé minulosti, že zůstanou na živu (Ez 33,11). Svůj lid Pán vysvobozuje v „ruce vztažené“ z otroctví politického, sociálního a duchovního (Ex 6,6). Ústředním pojmem je tu móšel. Toto označení vládce je odvozeno od kořene m-š-l = ovládat, vládnout, učinit vládcem; deriváty jsou: říše, vláda, panství. V řeckém textu (LXX) je (ho) archón – od archein = být první (arché = počátek), panovati; v latinském textu (Vulgata) najdeme dominari = vládnout, panovat, ovládat (dominator, dominus). Vykonavateli moci byli (v biblických dobách) soudcové a králové. Naproti pohanskému zbožnění vládců (králů) se prosazoval Hospodin jako král (melek, basileus, rex, dominus). Žalmista (10,16): „Hospodin je králem navěky a navždy.“ Natvrdo a naostro vystoupil Hospodin jako král v nazaretském Ježíšovi. Ježíš tento titul odmítal nebo odsouval, uvěřiv, že jediným králem Židů i světa je Bůh Izraele. Tento Král zasahuje do dějinných dmutí i do rašení v přírodě. Ježíšem demonstroval Bůh, že jeho vládnutí je nenásilné a vyžaduje u lidí proměnu srdce, pokání, obrat k pramenům života a nepochopitelné boží milosti a spravedlnosti. Nepravými vládci se to ve zvěstných reportech Bible jen hemží (srov. Ž 2). Nepravým králem byl i Herodes, který se rozhodl vyvraždit všechny možné stoupence betlémského mesiáše (Mt 2,10–18). Vládci označitelní číslem 666 (Zj 13,18) jsou mocnáři, kteří se snaží svět zbavit Tóry a Evangelia. I pozemští vládci mohou v mezích svého politického mandátu vládnout víceméně spravedlivě (Ř 13); tyto vlády mají i Ježíšovi stoupenci respektovat.
1. Bůh, který přemohl Chaos „na počátku“ (Gn 1), vnáší a vsévá do společnosti lidí i zvířat řád a lad. Nejsme v džungli, nejsme ani v edenském Sadu, můžeme však s důvěrou budovat svou vnější i vnitřní bezpečnost. I apokalyptické vichry musí ustat ve svém vražedném hukotu.
2. S Pavlem a Chelčickým nepřejeme anarchismu a násilným revolucím, ani velkým a říjnovým. Skutečná moc má svou strategii, metodu a je schopna sebereflexe.
3. Pravá moc tíhne k tomu, aby postupně sebe sama likvidovala. Je vydána omylům. Neměla by však překážet oné duchovní moci (dynamis), která rozněcuje milosrdenství, spravedlnost a lásku. Nejmocnější jsou křižováni a dopravováni do hrobu (zapomnění).
4. „Můj Pane, v tuto chvíli/ dovol mi s tebou být,/ když mizí tvoje síly,/ nechci tě opustit…“ Tak můžeme kralovat i my, chudáčci Kristovi!