Černým pátkem 29. října 1929 propukla krachem na newyorské burse světová hospodářská krise, dosud nejhlubší v dějinách.
President USA, H. Hoower, ještě 4. 3. 1929 prohlašoval:
Patří nám země plná bohatství, podmanivé krásy, s miliony šťastných rodin, které žijí v plné pohodě a jimž jsou otevřeny všechny šance.
Žádný národ nemá pokrokovější zákony a instituce, v žádném národě nelze si být jistější plody své práce, u žádného národa se vláda netěší většímu uznání, žádná země není svým lidem milována vroucněji. Mám neotřesitelnou důvěru v jeho schopnosti, poctivost a v jeho vysoké cíle. Nemám žádných obav pokud jde o budoucnost naší země, jasně září budoucnost, jež před ní leží.
Jeho nástupce, F. D. Roosewelt, mluvil již 4. 3. 1933 jinak:
Nastupuji na presidentský úřad a jsem si jist, že moji američtí krajané ode mne očekávají otevřenost a odhodlání, jichž vyžaduje nynější situace národa..
Jediná věc, které se máme bát, je strach – neurčitá, nesmyslná, neoprávněná hrůza, která ochromuje úsilí potřebné k přeměně ústupu v nástup. V každé těžké hodině našeho národního života získalo upřímné a energické vedení u lidu vždy pochopení a podpor, bez kterých není možné vítězství… V tomto duchu se vy i já díváme na naše těžkosti. Týkají se, díky Bohu, jen hmotných věcí..
Penězoměnci uprchli ze svých trůnů v chrámu naší civilisace. Musíme nyní zasvětit tento chrám starým pravdám. Toto zasvěcení spočívá v uplatnění sociálních hodnot, které jsou ušlechtilejší než hmotný zisk. Štěstí nezáleží jen v penězích, záleží v radosti z výkonu, z úžasu nad tvůrčí prací. V divoké honbě za mizícími zisky nesmíme už více zapomínat na radost a morální povzbuzení z práce. Tato těžká doba bude stát za to, jestliže nás naučí, že pravým posláním člověka není být obsluhován, nýbrž sloužit druhým…
Brannenburské these
Seligerovy obce sudetoněmeckých sociálních demokratů (z 31. 10. 1998) svou vstřícností představují významný krok kupředu v českoněmeckém dialogu. Výslovně vyjadřují názor, že nebude žádný kolektivní návrat německé etnické skupiny, ani nedojde k žádné dalekosáhlé restituci majetku: Zašlý svět nelze obnovit právními dohodami. Přimlouvají se o modely nějakého symbolického řešení a zejména se obracejí na sudetoněmecké a české instituce s výzvou k upřímnému vyrovnání se s vlastní historií. K bodům v této souvislosti uvedeným lze pouze vyjádřit přání, aby se jednalo i o podílu většiny Němců v ČSR na rozbití tohoto demokratického státu.
jp, 25. 9. 1999