2. 7. 1940 připlula britská flotila před severoafrický Oran, kde po kapitulaci Francie kotvilo jádro francouzského loďstva. To poslušno Pétainovy vlády ve Vichy odmítlo britskou výzvu připojit se k boji proti Němcům nebo odplout do Francouzské západní Indie. Aby se ho nezmocnili Němci a neotřásli britskou námořní převahou, zničili Britové tři francouzské bitevní lodě, čtvrté se podařilo odplout do Toulonu.
Ve francouzských koloniích převládali stoupenci Pétainovy vlády ve Vichy, odmítali se připojit ke Svobodným Francouzům generála de Gaulla a nejenže nebránili Němcům a Japoncům v jejich pronikání, ale v Dakaru, Sýrii i na Madagaskaru kladli dokonce ozbrojený odpor spojencům, když tomu chtěli čelit.
Dokonce ještě 8. 11. 1942, za vylodění Američanů a Britů v Maroku a Alžírsku, stavěla se francouzská vojska po tři dny proti nim a v Tunisku složila zbraně do německých rukou. Když Hitler vyslal svá vojska do dosud neobsazené části Francie, spravované Pétainovou vládou ve Vichy, admirál Laborde dal potopit lodě kotvící v Toulonu, aby se nedostaly do rukou Němců. Odmítl však s nimi odplout k de Gaullovi, Britům a Američanům.
Francouzští kolaboranté tak v kritickém období druhé světové války, ještě před sovětským vítězstvím u Stalingradu, významně oslabovali demokratickou frontu a ve výsledku podstatně posílili Stalinovy vyhlídky.