Svorné usnesení husitských obcí z 27. května 1420 (F. Šmahel) obsahovalo Čtyři pražské artikuly:
1. Aby Slovo Boží bylo svobodně hlásáno. – Tedy aby nebyl pronásledován žádný, kdo říká pravdu.
2. Aby svátost těla a krve Boží byla dávána pod obojí způsobou. Pán Bůh se sklání ke každému člověku, kněží nejsou prostředníky mezi Bohem a lidmi. Všichni lidé jsou si před Bohem rovni jak ve své nedostatečnosti, tak ve svém hledání pravdy.
3. Aby přestalo světské panování kněží. – Jestliže kněží mají vést lid, pak tak mají činit silou myšlenky a příkladu, nikoli z pozice bohatství a moci.
4. Aby těžké hříchy byly trestány. – V Žižkově vojenském řádu se tento článek rozváděl: Abychom sami na sobě napřed i v sobě hříchy smrtelné i všední kazili, potom na králích, na knížatech i na páních, na měšťanech, na řemeslnících, na robotězích …
Důležité je zde pořadí. Člověk musí začít nejdříve u sebe. Hned potom přijde na řadu volat k odpovědnosti krále, vládu.
Tématem všech čtyř artikulů je tedy pravda, její závaznost pro všechny bez rozdílu, což je základem bratrství.