27. 6. 1519 začala v Lipsku veřejná disputace mezi profesorem ingolstadtské university, J. M. Eckem a Martinem Lutherem. Eck obvinil Luthera z českého kacířství, zatímco Luther až do té doby vyjadřoval svůj nesouhlas s tím, že se husité od obecné církve odštěpili. Eckovo obvinění nyní přimělo Luthera, že si „v polední přestávce dal přinést vylíčení kostnického procesního řízení. Dočetl se tam s úžasem, že kostničtí otcové odsoudili také Husovu větu: Jediná je svatá církev obecná jakožto shromáždění předurčených. V odpoledním zasedání se odvážil prohlásit poctivě hned zkraje, že tato Husova věta je zcela evangelická. Eck triumfoval.
V Lutherovi opravdu zvítězila hledačská upřímnost nad polemickou zručností a taktikou … Odsoudila-li Kostnice před více než sto lety pravdomluvného Husa, neznamená to nic menšího, než že i koncily a oficiální církev se mohou mýlit. Od lipské disputace nepřestal Luther revidovat svůj někdejší kritický odstup k české reformaci …
Z radosti nad tím, že Lutherovou statečností slavně zvítězila Kristova theologie, poslal probošt Karlovy koleje, M. Václav Rožďálovský reformátorovi ještě v létě 1519 opis Husovy stěžejní rozpravy O církvi.“ (A. Molnár: Na rozhraní věků, s. 150)
jp