Před 60 lety, 28. října 1939, volali lidé na Václavském náměstí tváří v tvář ozbrojeným SSmannům: My chceme naši československou republiku! Následoval pohřeb Jana Opletala, uzavření vysokých škol na tři roky, popravy, koncentrační tábory.
O padesát let později, 17. listopadu 1989, začala sametová revoluce. Otázka faráře bez státního souhlasu, Jana Dusa z 24. 2. 1989, zda totiž naši komunisté budou schopni předat vládu demokratům pokojně a spořádaně, došla kladné odpovědi.
Na sametovost se brzy (jakmile zmizelo reálné nebezpečí se strany dřívějších držitelů moci) začalo žehrat. Přičítalo se jí nezúčtování se zločiny diktatury, škůdcovství jejích stoupenců během dalších let i hloubka pozdější desiluse. Nechceme si přiznat, že potíž je jinde. Nedovedli jsme využít šancí, jež zhroucení diktatury v nejpokročilejší zemi sovětského bloku skýtalo.