Česká televize využila k dalšímu zkreslování historie seriálu Lapidárium, v němž přinesla 16. 2. t. r. pořad Příběh Rùžového paloučku – O historických příčinách emigrace a historickém omylu A. Jiráska. Hlavní slovo v tomto pořadu měl jeho autor PhDr Milan Skřivánek, ředitel muzea v Litomyšli.
Podle něho pověsti o Růžovém paloučku chybí historický základ a má původ u Aloise Jiráska. Čeští bratři neměli důvod, aby se před odchodem do exilu potajmu scházeli, protože to byli svobodní lidé – šlechtici a měšťané, kteří mohli odejít z vlasti zcela veřejně. Ukázky projevů různých činitelů (včetně představitelů německé okupační moci) měly ukázat, jak tradice Růžového paloučku využívaly nejrůznější politická a ideologická hnutí, síly a proudy ke zdůvodnění svých zájmů a názorů. Pověst tedy není pravdivá, nemá jednoznačný smysl, přesto však má svůj význam, pro který je třeba si jí vážit.
Hrubým omylem, u doktora filosofie zvláště překvapujícím, je už tvrzení, že čeští bratři se nemuseli se svými bohoslužbami před odchodem z vlasti skrývat, protože byli svobodnými šlechtici a měšťany, kteří mohli svobodně odejít ze země. Alois Jirásek výslovně píše o českých bratrech z Litomyšle, tj. poddanského města, jehož obyvatelé nebyli svobodnými, k nim pak zajisté patřili i poddaní z okolních vesnic, kteří nesměli odejít od vrchnosti, ani kdyby se chtěli z poddanství vykoupit. Kromě toho záhy po Bílé hoře byla jakákoli shromáždění, náboženská či občanská, evangelíků svobodných i nesvobodných přísně zakázána.
Pověst má ovšem velmi skutečné historické jádro (o němž se pořad ani v nejmenším nezmínil) a Alois Jirásek nebyl zdaleka prvním, kdo se jím zabýval a básnicky je využil. Ani jeho předchůdce a inspirátor, evangelický farář a básník Josef Kačer si ji nevymyslel, pouze zaznamenal a zpracoval lidová vyprávění z okolí paloučku, z nichž jedno hovořilo i o tajné bohoslužbě rozehnané rotou vojáků. Závažný podklad pověstí pak tvoří především skutečnost, že Litomyšlsko bylo oblastí silného vlivu Jednoty bratrské, jejíž příslušníci prchali před protireformačním terorem nejen po Bílé hoře, ale již v době prvního vyhnanství r. 1547 za Ferdinanda I. a pak znovu v dobách nejhlubšího temna za panování Karla VI. a za pruskohabsburských válek. Tehdy se v r. 1742 s pruským vojskem vrátilo na Litomyšlsko mnoho exulantů, aby žádali u vrchností náhradu za statky, jež jim byly pro jejich víru zabaveny. S nimi pak odešla do Pruska další početná skupina evangelíků, toužících po duchovní svobodě i sociálním uvolnění.
K pověstem o posledním loučení exulantů před odchodem z vlasti byla tedy v okolí Litomyšle živná půda. Básnická mysl lidu pak položila jeho děj na Růžový palouček, který byl patrně (podobně jako Přemyslovo pole u Stadic) vzornou polní mírou. I když ztratil své původní poslání, lid jej choval ve zvláštní úctě, jejímž vyjádřením se pak staly různé pověsti, mj. i o tom, jak ho navštívilo ruské vojsko.
Není zcela jisté, ke kterému období se pověst o posledním loučení na Růžovém paloučku vztahuje. Alois Jirásek zdůraznil i události v r. 1547. Značný vliv na její utváření mělo dále vydání tolerančního patentu r. 1781, které se na Litomyšlsku setkalo s bouřlivým ohlasem a oživilo vzpomínky na osudy vyhnanců, jež byly mezi lidem dobře známy z četby ukrývané Komenského Historie o těžkých protivenstvích církve české i písní exulantů odcházejících z vlasti.
V každém případě pověst o Růžovém paloučku, která má dostatečný historický základ, patří k nejkrásnějším českým pověstem, jež zvláště v uměleckém zpracování Jiráskově dostala výrazný humanistický obsah. Její výklad v Lapidáriu je sice svědectvím o historických omylech, nikoliv však Aloise Jiráska, ale PhDr Milana Skřivánka a České televize. V závěru pořadu připomínal PhDr Skřivánek ještě pověst, že po veliké bitvě se na Růžovém paloučku sejde sedm králů, kteří tu sjednají věčný mír a uvedl, že r. 1995 došlo v Litomyšli k setkání sedmi evropských prezidentů, kteří však Růžový palouček nenavštívili. Česká politická reprezentace bohužel nevyužila příležitosti, aby zdůraznila humanistický odkaz nejlepších stránek české minulosti a připomněla ho světu. Česká televize by k tomuto odkazu měla přistupovat lépe.