Aktuální slovníček biblických pojmů
Pojem – metafora (po)žehnání vyjadřují svědkové SZ výrazem b-r-k, čemuž odpovídá v řeckém překladu (LXX a NZ) slovo eulogein a v latině (Vulgáta) sloveso benedicere.
B-r-k v intenzívu znamená dobrořečit, chválit, pozdravit, požehnat. Beráká – to je požehnání, jež bylo zvl. v mimoizraelském okruhu něco jako nadrozumová „dynamis“- coby dar bohů a usměrnění fatalit života. Požehnání život člověka předchází. Přesto má člověk o toto tajemné Cosi usilovat – s úsilím získat je stůj co stůj. Jákob začal bojovat o požehnání už v lůně matky, v šarádě o krvavou kaši s Ezauem (Gn 25B), v podvodné hře se slepým Izákem (Gn 27) a nakonec zápasem s temným božím SE (íš) u Jáboku (Gn 32B). Nezápasící není požehnání hoden. Požehnání mělo svůj obřad (patrný zřetelně z Izákova žehnání Jákobovi – vnějšně jakoby Ezauovi) i pevně stanovené formule, ne-li formuláře: požehnání Áronovo – Nu 6,24–27; Mojžíšovo – Dt 33; Jákobovo – Gn 49; Josefovo – Gn 50,24n i požehnání žalmické (Ž 121). Z NZ uveďme požehnání Ježíšovo (s předpokládaným obsahem) – Mt 14,19; Mk 8,7; žehnal též Simeon – L 2,34n; předpokládají se četná požehnání Pavlova (viz – 2 K 2,13). Klíčové je požehnání, které dal sám Bůh Abrahamovi – Ž 6,14. Někteří velcí žehnatelé udělovali svou „benefici“ až před svou smrtí (Mojžíš, Josef, Izák). Požehnání bylo v kladném smyslu neodvratné a neodvolatelné. Pojem brk se blíží výrazu ’-š-r = blahopřát, blahořečit, pokládat za šťastného. Ježíšova „blahoslavenství“ či „pozdravy“ (Mt 5) jsou vlastně také požehnáním. Pavel říká na závěr dopisu římským křesťanům, že se do Říma posléze dostaví „s plností Kristova požehnání“ (Ř 19,29). Před Pilátem nepopírá velikonoční Ježíš, že je Mesiáš, „Syn Požehnaného“ (ho hyios tú Eulogétú) – Mk 14,61. Požehnaným je tedy sám Bůh. Alžběta vítá Marii “Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla“ (L 1,42). To odpovídá uvozujícímu atributu bárúk = požehnaný, je-li představován Hospodin (Gn 9,26), nebo na začátku požehnání (Dt 7,14). Prosíme: “Kéž je nám Bůh milostiv (chnn) a dá nám požehnání (brk), kéž nad námi rozjasní svou tvář.“ (Ž 67,2)
1. Požehnání není magické nebo mytické krytí před slotami života a úklady zlých lidí. Je to infuze naděje, že mé poslání mě samo potáhne na místa, kde má být prosazována Pravda v Bohu a jeho Kristu.
2. Požehnání je zápas o požehnání. Temným brodům se nelze vyhnout. Boží zora tě nakonec postaví do života – vítězného, byť kulhavého.
3. Víc než tvé boje, zdary a spirituální radary je Čirá síla možností, jež jsou jisté: Žehnaný žehnáš. I kamenům po cestě. Dokonce i lvům, kteří si na tobě chtěli smlsnout. Ha. Ha. Ha.