Jak může někdo říct, že hledání Boha, přesněji „karamazovské hledání Boha“ má „jen málo společného s Biblí, s křesťanstvím, s vírou“?
Nejsou výroky tohoto typu příkladem zavádějícího zjednodušování? Nepřemýšlet, netázat se, Boha nehledat. Nečíst Dostojevského, a pokud ano, tedy s určitým předporozuměním.
Zda-li je Bůh, tak se prý v Bibli nikdo neptá.
Nuže, ptám se: Není-li něco v Bibli, znamená to, že to není, že se o tom nesmí přemýšlet? A jestliže se táži „je Bůh?“, přestávám být křesťanem?
A není-li něco v Bibli vyjádřeno explicitně, znamená to nutně, že toto není přítomno ani implicitně? Není otázka po Bohu v Bibli přítomna „od první až do poslední stránky“, není ta otázka přítomna právě proto, že Bible se snaží být na ni odpovědí?
A neměla by být k otázce „je Bůh?“ přiměřeně protikladná a relevantní otázka „je člověk?“, a nikoli „kde je člověk?“ („kde jsi, Adame?“), jak navrhuje kazatel? A hle, v Písmu se objeví zrcadlově podobná otázka „kde je tvůj Bůh?“, a sice v žalmu 42. Asi by mně kazatel namítl, že je to otázka nepřítele žalmistova a tedy i Božího, blouda, blázna. Kdo však říká, že se máme ztotožňovat jen s některými postavami Písma? Že jsme s Bohem kamarádi, že jsme jeho přátelé, kteří se již nepotřebují tázat po jeho existenci. Jak víme, že nebloudíme?
Ostatně v případě blouda z Žalmu 14., kterého kázání uvádí na scénu, nelze mluvit o „přemítání a dotazování“. Ten bloud prostě ví a říká, že Bůh není, a právěže se vůbec netáže a vůbec nepřemítá, jak tvrdí kazatel ve snaze přemítání a dotazování degradovat.
A netáže se po Bohu autor zmíněného Žalmu 42. tím, jak řve jako jelen a po Bohu žízní? Není to tázání po smysluplné existenci Boží par excellence? A nenašli bychom další příklady podobného dotazování se po Hospodinu v jiných žalmech, u Joba nebo v Prorocích? (Hledejte Hospodina, pokudž může nalezen býti… Izaiáš 55,6.)
Důležitá biblická otázka tedy zní: „Kde jsi, člověče?“. Ale my se musíme též ptát: Kdo tuto otázku klade? Pokud to nemáme být my sami, pokud to není sám člověk, který volá na sebe sama bohaprázdným echem: kde jsi…
Pakliže se chceme vyhnout odpovědi Aljošově nebo Ivanově (bří. Karamazů) na otázku po Bohu, jak doporučuje kazatel, pak si můžeme venkoncem vystačit s „křesťanstvím“ a humanismem bez Boha, se životem s Bohem, i kdyby Boha nebylo, odpovědni jen onomu „kde jsi Adame?“.
Summou, není to chyba zakazovat si ve jménu Bible tázat se po Bohu a připouštět si pouze „bohapusté“ otázky?