K diskusi na téma „E. Kohák a podpora terorismu?“, vyvolané příspěvkem J. Šaldy v Českém bratru 17/2001, (viz příspěvek P. Říčana v Pt 2/02) se vracíme příspěvkem Jana Šimsy. Otiskujeme jej i jako podnět projít znovu cestu od 11. září k letošnímu jaru. K (svým způsobem oprávněné) výtce, že otevíráme debatu, ač nejsme periodikum, v němž byl otištěn původní příspěvek, mají co povědět zkušenosti těch, kdo se v onom periodiku polemiky pokoušeli vést. (red)
Bratr Josef Šalda v 17. č. Českého bratra správně vystihl, že „problémy lze skutečně řešit pouze vzájemnou konfrontací myšlenek, otevřeným dialogem a osobním příkladem“. (s. 15)
V ostatních tvrzeních a domněnkách se však bratr Šalda hluboce mýlí. Pozornému, pro pravdu zaujatému posluchači, Kohákovo stanovisko v televizní besedě s Ondřejem Neffem a ostatními nevyznělo jako omluva terorismu. Kohákovým oponentům na Spojených státech a osudech světa nezáleží a kloní se – místo řešení – k myšlence tvrdé odvety.
Erazim Kohák jako křesťan a člověk, který miluje Spojené státy jako „jejich syn“ a který v nich prožil více než dvaačtyřicet let svého života, vyzýval k vážnému, tj. skutečnému rozboru příčin terorismu, aby mohl být odstraněn. Nějakým „superterorismem“ odstraněn být nemůže. Je třeba trpělivě odstraňovat „zázemí“ a „podhoubí“ terorismu, která jsou v chudobě, bídě a neuspořádanosti světa. Jeho oponentům při besedě i při reakcích v tisku na Spojených státech nezáleželo. Dívali a dívají se na celou vzniklou problematiku (spíše radikalizovanou) jen z úzkého, povrchního, diváckého a sobeckého úhlu. Jako by šlo o akční film.
Nehorázná je i interpretace bratra Šaldy Kohákovy myšlenky o škodách způsobených při protestech proti zasedání MMF a Světové banky. Možná má pravdu, že se mezi protestujícími vyskytli i „profesionální výtržníci“. Považovat však svobodu projevu, demonstrace názoru a protestu za „slabiny demokratické společnosti“ je nebezpečné scestí. Považuje-li někdo demokratickou svobodu za slabost, opravdu přivolává vznik nových totalitních, policejních režimů. Doufám, že po nich bratr Šalda nevolá.
Nechápavost a nedobrou vůli prozrazuje br. Šalda i výrazem „pokud jim nejsou po chuti standardní parlamentní mechanismy“. Právě ty umožnily protesty M. L. Kinga a jeho přátel z hnutí za lidská práva pro všechny. Ti nechtěli nic nahrazovat, ale chtěli se vracet k myšlence rovnosti a bratrství od rasismu a segregace. To je i síla myšlenek Erazima Koháka, že dnešní Ameriku měří ideály, na nichž Spojené státy vznikly. I M. L. King musel bojovat proti výtržníkům a provokatérům.
Tajemství Kohákova křesťanského a sociálního pohledu je v tom, že problémy se nedají řešit „tvrdými odvetnými údery“ (navíc proti obyvatelům jedné z nejchudších zemí světa), ale dají se řešit tím, že začneme přemýšlet o sobě, o svých chybách, o naší společnosti a světovém hospodaření. Proti této pozici stojí pozice bezohledného sobectví, neschopnosti pojímat problémy v jejich hloubce a pozice nedostatku odvahy začít je řešit.
I těžké a bolestné problémy lze řešit jen vzájemnou konfrontací myšlenek, ale též křesťanským vztahem k druhému, jehož budeme považovat za sebe důstojnějšího a budeme se snažit pochopit, co chtěl říci. V tom by mohli a měli být křesťané právě otevřeným dialogem příkladem i druhým lidem.
Erazim Kohák má Spojené státy ze srdce rád. Jejich praxi měří ideály, na nichž byly „spojeny“. Útok 11. září ho zasáhl v srdci, kdežto krvežíznivé diváky takřka nezasáhl. Bylo to pro ně jen „theatrum mundi“. Od toho je pak jen krůček k tomu dát „zelenou“ tvrdým útokům hlava nehlava, bez ohledu na prosté a chudé lidi, na něž padají bomby.