O čem sní krajina?
O Volnosti?
O zdravých broucích?
O Změně?
A o čem sní různí, co krajinu obývají? Nevím… Já miluji Novohradské hory pro jejich divokou zapomenutou krásu, neuvěřitelné Ticho, téměř se rovnající snění. Ale o čem snily ti, již tam bydleli? Rozhodně ne o malém pomníčku, který se skrývá mezi stromy krásného, vzrostlého smrkového lesa. Ne o malém kameni, který tam usadili v devadesátých letech rodáci, že na tomto místě byla vesnice o 300 lidech.
A o čem sní jelen, který tudy prochází? O lani? Právě, o světě bez lidí? Spolu s mnohými o světě bez vlků?
Jaký asi byl sen o krajině těch, co neznali Zemi obchodů (Kaufland)? Jednou v životě jsem měl opravdu hlad. Kousek za polárním kruhem nám došly základní potraviny a cestou z nekonečné tundry zpátky k lidem byl můj sen jediný, byl to sen o jídle. Takhle se postupně sen lovců, sběračů, nomádů, prvotních zahradníků, těch žen, co našly odvahu zasadit semena v posvátnou zem, proměnil v nekonečné lány, po nichž se pohybují monstrózní traktory a kombajny, sejí, hnojí, ošetřují, sklízí, aby naplnily ten nejstarší a nejkrásnější sen o nasycení. Ano, nejhorší potravina není polská paštika, je to hlad.
Náš strach z hladu dozajista změnil sny mnohých z těch, co obývají či v různých podobách a skupenstvích sdílejí Zemi spolu s námi. O čem dnes sní voda? O panenské čistotě? Sní o dávných časech, kdy byla povětšinou čistou? Sní o březích plných divokých bylin, travin a stromů? O tlamách, tlamičkách, zobácích tvorů, kteří ji zdravou pily? Myslím, že toto snění ji nejvíce očišťuje a uzdravuje od nánosů pesticidů, herbicidů, vyčuraných ibalginů, cocainů, pervitinů, hormonálních antikoncepcí.
A o čem sní její plavci? Musí to být mocné sny, když stále ještě žijí v takovémhle či všelijak podobném mixu…
Díky za sny všech bytostí o Čisté vodě. Snad se díky jejich snům (a díky tomu, že mnohde přiložily ruku k dílu) zachovaly ještě průzračné studánky, prameny, prameniště…
Mnohde je ochránil les svou neprostupností, hory svou velikostí, bažiny svou nevysušitelností. Jejich Síla a Sen o vlastní síle stále ještě dokládá tu nekonečnou touhu po volnosti stvoření.
A mnohde ochránili zářivost vody a kousky divočiny sami lidé, ať už lesníci, skauti, brontosauři, trampové nebo přátelé a obdivovatelé zdravé krajiny.
Jsou místa a chvíle, kdy si připadám jako součást opravdového, dokonalého, nekonečného Proudu života, jsou to okamžiky, kdy si najednou připadám být částí celé krajiny i jejích snů. Teď se mi to stalo ve Slezských Beskydech. Koukal jsem na jednom nádherném kopci daleko do kraje, zafoukal vítr a celý nekonečný obzor se pokryl tančícími, zpívajícími, hrajícími barevnými bukovými lístky.
Pak celý zázračný obraz z bezčasí zmizel a mně došlo, že krajina sní sama o sobě, plná nekonečné Naděje.