Hlasy – opomenuté společně s násilně umlčenými nebo umlčovanými – zaznívají v nové souvislosti biblických textů vybraných Milenou a Janem Šimsovými v publikaci Na každý den 1995 (Praha 1994, Kalich).
Písmáctví získává v posledních dvaceti letech novou tvář. Již čtvrtý ročník (1976, 1980, 1986, 1995) má strukturu rozhovoru biblických svědků s mysliteli rozmanitých životních vyznání, zaměření a osudů. Iniciátory byli Karel Trusina, Jan Miřejovský (1976, 1980), pokračovateli Bedřich B. Bašus, Zdeněk Susa, Zdeněk Svoboda (1986) a nyní Milena a Jan Šimsovi (1995).
Proměna písmácké tradice do nové podoby není náhodná, ani svévolná. Biblické texty nechtějí člověka zaslepit, ohlušit nebo uzavřít do slepých uliček posvátného a tajemného prostoru. Zvou do našeho světa. Vedou k porozumivému hledání východisek a rozhovoru. Pobízejí k vyjití na cestu, kde se častokrát k našemu překvapení setkáváme s lidmi, které jsme opomíjeli. Připojené odkazy na písně a krátké modlitby nás připravují ke změně, k níž může dojít ve chvíli rozhovoru se svědky toužícími po pravdě. Nejsme nasyceni, nenačerpali jsme potřebnou dávku u tankovací stanice, ale jsme prodchnuti slovem, které působí v nás i ve chvílích pozdějších a my znovu na jeho výzvu odpovídáme.
Biblické texty chtějí být čteny a interpretovány (Zjevení Jana teologa – 1,3). Proto je dobré, že NKD 1995 opět zvýrazňuje rozhovor Písma s naším světem, s oslovenými evangeliem. Biblické texty jsou vybrány ze Starého i Nového zákona. Na rozhovorech se podílí 10 výrazných postav – na závěr jsou připojeny základní životopisné informace (s. 179–182). Výčet jmen naznačuje i naléhavost svědectví a rozhovoru: Emil Cejp, Karel Čapek, Josef Lukl Hromádka, Božena Komárková, Tomáš Garrigue Masaryk, Přemysl Pitter, Emanuel Rádl, Josef Bohumil Souček, Jaroslav Šimsa, Jaroslav Valenta.
Měli bychom naslouchat velmi pozorně a zjišťovat, zda naše dnešní porozumění základním životním pojmům souznívá s biblickou zvěstí a zda naše předsudky nepostavily hradby neporozumění mezi nás a svědky jako byl např. Masaryk nebo Rádl:
„Mravním základem vší politice je humanita – humanita je náš program národní. Humanita je novější slovo pro staré slovo láska k bližnímu. Slova 'láska' se užívá dnes pod vlivem literatury zejména pro důležitou otázku poměru obou pohlaví a moderní člověk se jaksi štítí užívat pojmu oficiálního náboženství. Proto se ujalo ve filosofii a brzy obecně již v XVIII. století slovo 'humanita' nebo 'symphatie', později 'altruismus'. K tomu vedl předchozí humanismus a jeho ideál humanity. Ve skutečnosti humanita není než láska k bližnímu…“ T. G. Masaryk, Světová revoluce, 1925.