Neznámá evangelia

Číslo

Kolik máme evangelií? Téměř každý evangelík by ještě nedávno odpověděl, že vlastně jen jedno ve čtyřech podáních – dle Matouše, Marka, Lukáše a Jana. Na počátku osmdesátých let minulého století přeložil Petr Pokorný Tomášovo evangelium. Nyní pod Pokorného vedením a za editorského i autorského přispění J. A. Duse vydává Centrum biblických studií (CBS) „Neznámá evangelia“. Jde o spisy, které se nedostaly do závazného souboru novozákonních knih. Petr Pokorný v úvodní studii vysvětluje závažnost vytvoření kánonu novozákonních knih i důvody, proč do něj „neznámá“ evangelia nebyla přijata. Upozorňuje ovšem též na jejich tehdejší poměrnou oblíbenost v určitých oblastech křesťanské populace.

Kniha vydaná CBS obsahuje nové překlady, spojené vždy s úvodními studiemi, výkladovými poznámkami i bohatými rejstříky osob a důležitých termínů. Díky tomu je přehledná a také pečlivě editorsky připravená. Na knize se podíleli odborníci několika badatelských generací: J. Brož, R. Dostálová, J. A. Dus, M. Herda, L. Kopecká, Z. Kratochvíl, P. Peňáz, D. Peňázová, P. Pokorný, Z. Vlčková.

Zevrubné seznámení se s mimokanonickými evangelii a jejich případné srovnání s evangelii kanonickými, tj. s těmi, jež jsou uznávána za závazná všemi křesťanskými církvemi, jistě napomůže k rozpoznání jedinečnosti kanonických evangelií v interpretačním pojetí kategorií svatosti, čistoty, etické odpovědnosti, antimirakulóznosti, duchovní střízlivosti či poměrné antilegendárnosti. Čtenář si případným srovnáním kanonických a nekanonických evangelií uvědomí, jak často byla biblická střízlivost přístupu k náboženským jevům a kategoriím interpretována prizmatem pozdějších vývojových tendencí, které se více opíraly o intelektuální návyky mimokanonických spisů.

Na druhou stranu by nám nemělo uniknout, že mimokanonická evangelia jsou jedinečným svědectvím o některých významných křesťanských osobnostech, jejichž obraz pokřivila pozdější „ortodoxní“ tradice, ačkoli v kanonických spisech je častokrát naznačena závažnost a poměrný význam těchto osobností. Např. Marie Magdalena je v Janově evangeliu první a nikoli nevýznamnou svědkyní Kristova vzkříšení. Pozdější tradicí je Magdalena ponížena na prototyp kající hříšnice. Je tak svévolně ztotožněna s kající prostitutkou z jiných evangelií. Vzorovým zástupcem pokřivující a zjednodušující tradice je římský biskup Řehoř I. – Veliký. Typologizující tradici se Magdalena jeví nikoli jako důležitá učednice Páně, ale jako žena kajícnice s pohnutou minulostí. Středověká a velká část novověké tradice se této mylné typologizace nezbavily. Výtvarné umění, legendární i krásná literatura, popř. nevědomky i popmusic (M. Kubišová) naopak dále zdůrazňují tuto mylnou typologizaci ženy, její zbožnosti i sexuality, na úkor intelektuální zdatnosti a moudrosti ženy a žen vůbec. Avšak mimokanonické „Mariino evangelium“ dosvědčuje závažné postavení Ježíšovy učednice, byť zde jde zase již o gnostickou transformaci výroků Marie Magdaleny.

Českým čtenářům přinášejí „Neznámá evangelia“ nejúplnější souhrn mimokanonických spisů, nejkvalitnější překlad s výkladovým aparátem a též soupis další dostupné literatury k daným tématům. Ediční počin CBS je jedinečný a vítaný. Lze se jen těšit na další díly této edice.

Jan A. Dus, Petr Pokorný
Neznámá evangelia, Praha 2001