Výročí konce války je pro Čechy a Němce zároveň výročím děje, který jsme si zvykli nazývat odsun. Úmyslně píšu děj a nikoli událost, protože odsun byl pro mnohé rychlou procedurou, pro jiné však měsíce trvající trýzní přesunů, internačních táborů a nucených prací, někteří Němci se vystěhovali až v pozdějších letech. Protestant nyní otiskuje dvě prohlášení z nedávné doby, která se otevřeně vyjadřují k tomu, že se během odsunového dění téměř nerozlišovalo mezi nacisty a jejich odpůrci. Zejména by se mělo vzpomenout německých sociálních demokratů. Protestant se bude tomuto tématu ještě věnovat. Mezitím si dovolím čtenářům doporučit knihu Mileny Jesenské „Nad naše síly, Češi, Židé a Němci 1937 1939“ (Torst 1997), jedny z nejlepších reportáží předválečného období. Ať už jako četba průpravná, nebo doplňující, je pro informaci o československých Němcích velmi důležitá.
Monika Žárská
Prohlášení
My, níže podepsaní občané České republiky, vyslovujeme při příležitosti šedesátého výročí konce druhé světové války svůj dík a uznání těm našim někdejším spoluobčanům německé národnosti a jejich rodinám, kteří se během první republiky zasazovali o dobré spolužití Čechů a Němců, nepřipojili se k fašizujícímu henleinovskému hnutí a v roce 1938 v období ohrožení republiky a Mnichova, zůstali věrni československému státu a ideálům demokracie.
Přes tento svůj statečný občanský postoj, pro který bylo mnoho z nich, pokud neemigrovali, během okupace a války vystaveno diskriminaci a pronásledování, sdílela nakonec většina z nich poválečný osud československých Němců. Odsun vzal ve svých důsledcích i jim a jejich rodinám možnost v republice jako Němci žít a pracovat.
V tomto smyslu je jejich osud zvlášť tragický a neměl by být zapomenut. Odvaha, s níž se dokázali postavit rostoucímu vlivu nacistické ideologie na jejich německé spoluobčany, je závazkem i pro nás a součástí nejlepších demokratických tradic České republiky i celé Evropy.
Vyzýváme politickou reprezentaci České republiky, aby oficiálním aktem tyto zásluhy československých antifašistů německé národnosti v boji o zachování československé státnosti připomenula a vyjádřila jim dík.
V Praze 4. dubna 2005
vyzývající signatáři
Alena Wagnerová, Jiří Vančura, Jiřina Šiklová, Jana Hradilková
Prohlášení 31. synodu ČCE
Mezi otázky, kterými se naše církev dlouhodobě zabývá, patří i česko-německé soužití, minulé, současné i budoucí. Svědčí o tom i zásadní dokument „Smíření mezi Čechy a Němci“, který synod naší církve přijal před deseti lety. V něm naše církev prosí ty, kdo byli po válce z Československa odsunuti, aby „nahlédli hloubku traumatu, které bylo předtím způsobeno z německé strany Čechům podílem na rozbití společného demokratického státu a uvržením celého českého národa na pokraj záhuby.“
Jako příslušníci českého národa ve dnech 60. výročí konce II. světové války v Evropě myslíme také na naše viny, zvláště na zločiny, jichž se po válce dopouštěli někteří Češi na Němcích, i na to, že dosud nebyl zrušen amnestijní zákon č. 115 z 8. 5. 1946, který tyto zločiny prominul. K našim dluhům patří také ocenění československých občanů německé národnosti, kteří se i za cenu osobních obětí postavili proti nacismu.
Jsme přesvědčeni, že tyto a další českou společností nepojmenované, nevyznané a nenapravené viny zatěžují naše národní vědomí a ztěžují nám i naši integraci do společné Evropy. Jsme si jisti, že smíření neodsouvá minulost do zapomnění, naopak umožňuje temné stránky minulosti vědomě zažehnávat a na pozitivní činy, myšlenky a vztahy našich předchůdců vědomě navazovat.
Žádáme proto vládu ČR, aby alespoň jako gesto dobré vůle urychleně odškodnila naše někdejší spoluobčany německé národnosti, kteří se postavili proti nacismu a zůstali věrni československému státu, a kteří přesto buď sdíleli poválečný osud československých Němců, či byli u nás postaveni do role neplnoprávných občanů.
Parlament ČR žádáme, aby při všem vědomí problematičnosti posuzování poválečné legislativy z hlediska dnešního mezinárodního práva alespoň zrušil zákony (např. č. 115/1946), které dodnes prodlužují tehdejší bezpráví a odporují současným základním evropským hodnotám.
Dne 20. května 2005
31. synod ČCE