Krysař z Novy spískal lákavou pohlednici z Kanady a málem jsme vyřešili romskou otázku. Chvíli to vypadalo, že půjde exportovat aspoň české problémy, když se nedaří vyvážet české zboží. Ale ani o ty nakonec nikdo nestál. A tak nám problém zbývá dál – a k tomu ještě opět a zatím snad nejhlasitěji položená otázka, co to o nás vlastně vypovídá – ona škodolibá naděje (neníli nevkusné užít tak krásného výrazu), že nám Romové odletí do Kanady a nebudou nám otravovat kde domov můj.
Možná nejvíc se právě během téhle aféry ukázalo, jak velice je problém menšiny problémem většiny – její krátkozraké domněnky, že si vystačí sama, i její touhy mít pokoj od těch, co vyznávají jiný living style. Jenže říkat čím dál hlasitěji Já vás nepotřebuji, to může být také projev nabubřelosti a omezenosti – jak víme od apoštola Pavla (čti 1. Korintským 12,4–27)
I když asi být Romem či Slovanem není přímo charisma, přece se nám apoštolova úvaha nabízí jako nosná vize pospolitosti, fungující v mnohosti a přece v jednotě – jako tělo. Řeklali by hlava, jeden z vícero orgánů těla, nohám Já vás nepotřebuji, je jasné, jak je to řeč nabubřelá a zároveň směšná. Hlava takto promlouvající dokazuje, že si nevidí ani na špičku nosu.
Ano, je to rovina hodně odvozená, ale dá se snad povědět – i jako národní pospolitost jsme jedno tělo s mnoha údy. Bývalo to tělo docela bohaté – na jazyky, národnosti i rasy: Češi, Slováci, Němci, Židé, Romové, Rusíni, Maďaři a další.
Postupně jednotlivých údů ubývalo a ubývá – a leckdo si – hloupě, namyšleně a krátkozrace – libuje, jak se nám ta česká kotlina čistí. Jenomže ono to také znamená, že se ochuzuje – o ty, kdo jinak žijí, jinak mluví, jinak vypadají.
A je to možná právě jeden z nejdůležitějších úkolů pro křesťany v této době nahlas připomínat, že o každého, kdo mluví, vypadá či žije jinak jsme jako celek obohaceni. Jestliže to tak dneska většina národa nevnímá, je to m.j. i proto, že už nerozumí dílu toho, který nás stvořil v mnohosti jazyků, ras a tváří – abychom nejrozmanitějším způsobem oslavovali i posvěcovali jeho jméno: Lidské čeledi, přiznejte Hospodinu, přiznejte Hospodinu slávu a moc, přiznejte Hospodinu slávu jeho jména! (Ž 96,7–8a)