Vlastní životopis Václava Vaško je zajímavým čtením. S rodilým Čechoslovákem (matka Slovenka, otec Čech) a věřícím katolíkem žijícím až do konce 2. světové války na Slovensku prožijeme dětství, poznamenané občasnými výpady slovenských nacionalistů, Slovenské národní povstání, diplomatickou službu v Moskvě, kandidaturu do KSČ i vyhazov začátkem 50. let (tuto jeho životní etapu někteří katolíci kritizují), věznění do r. 1960, pražské jaro i dobu normalizace a počátek svobodného života po pádu komunistického režimu.
Na cestě Vaškova života potkáme nečernobíle popsané poměry na Slovensku včetně postavy prezidenta Tisa, podíváme se do Moskvy po 2. světové válce. Prožijeme drama lidských osudů, kdy Vaškova žena Irina (sovětská občanka) nemůže s dcerou následovat svého muže a setkají se až po mnoha letech. Už v r. 1946 se tehdejší československý velvyslanec v Moskvě Horák (mimochodem evangelík) bál ve prospěch manželů Vaškových angažovat, aby nepopudil sovětské úřady. Podobný osud postihl řadu vojáků Svobodovy armády, jejichž rodiny zůstaly rozdělené a rozpadly se.
V 50. letech potkáme ve vězení řadu čelných postav českého katolicismu. Devízou Vaškovy knihy je soustředěná pozornost, kterou věnuje duchovnímu rozměru života v těžkých podmínkách komunistických koncentráků. Vaško se ve vězení modlí za křesťany všech konfesí. Zajímavé jsou pasáže popisující Vaškovu činnost v nakladatelství České katolické charity po r. 1968, kde se setkáváme s postavami církevních prorežimních kariéristů i se zápasem o vydání slušných knih navzdory slídilům z Ústředního církevního nakladatelství. Po vyhazovu r. 1981 Vaško pracuje jako korektor v tiskárně (vedle Svobodného slova korigoval Katolické noviny a Kostnické jiskry). Účastní se podzemního hnutí v katolické církvi a patří do okruhu arcibiskupa Tomáška. Píše kroniku římskokatolické církve po 2. světové válce „Neumlčená“. Po převratu se vrací do nakladatelství Charity a stává se ředitelem vydavatelství Zvon.
Kdo se chce dobře seznámit s historií římskokatolické církve v době totality, nemůže pominout Václava Vaško a jeho knihy. Otevírá nové obzory zejména evangelíkům, kteří mnohdy netuší, jak nesmírným utrpením katolická církev v době totality prošla a utápějí se pouze v diskusích, zda J. L. Hromádka byl či nebyl kolaborant. Práce V. Vaško je pro evangelíky výzvou, aby zpracovali dějiny své církve v době totality. Nikoli však pouze na základě jakýchsi myšlenkových či teologických konstrukcí, ale na základě poctivého studia archívních pramenů (okresní a krajské archívy, archív ÚV KSČ atd.), spojeného s rozhovory s pamětníky. Václavu Vaško za tento způsob práce dík.
Václav Vaško, Ne vším jsem byl rád.
Karmelitánské vydavatelství Kostelní Vydří 1999, 399 str., 269 Kč