Písek, Hodonín, České Budějovice, severní Čechy, regiony folklórně pestré i hnědouhelně zaprášené hlásí výskyt stejného moru: demonstrativně se tu zviditelňují skinheadi a s nimi jejich specifika – agresivní bojůvky, žhářská komanda, rasismus, hlavy skupinově zvenku ostříhané a zevnitř vymyté nacionalismem IV. hospodské skupiny.
A ještě jeden průvodní příznak – nebezpečnější o to, že méně viditelný – absence hlasité, jednoznačně odmítavé reakce veřejnosti; naopak jednotlivá podpora ze strany členů obecních samospráv.
Osaměle proti bojuje K. Steigerwald v Lidových novinách, varovný hlas se ozývá z Lán. Marně čekáme reakce na zpupné prezentace násilnictví, nenávisti, pokleslého národničení a skupinového pamyšlení odjinud – totiž od představitelů církví. Jaká to příležitost k ekumenickému vystoupení: vyslovit kristovskou podporu ohroženým (které odpovědné orgány chrání mj. tak, že jim doporučí odstěhovat se), a hlasitě odmítnout evidentní zlo, vtělivší se do oholených hlav. Těžko by křesťanstvo v české společnosti našlo zřetelnější téma, kde by mohlo uprostřed necírkevní veřejnosti osvědčit postoj nevypočítavě křesťanský.
Místo toho slýcháme varování a veřejná vystoupení kritická naprosto jiným směrem: Odmítání kulturní produkce (obrazů, filmů, divadelních představení), která udivují zapšklostí a úzkoprsostí, někdy i děsí kulturní nepoučeností a bigotností (viz naposledy reakce Misijního spolku Kostnické jednoty na loňské uvedení rockové opery Jesus Christ Superstar nebo poslední ekumenické varování římskokatolických ahusitských představitelů před nacvičováním a uvedením lidové hry o dobývání Plzně husity).
Znamená to, že představitelé církví zareagují kriticky jen tehdy, když jim tradičnější část členstva zatleská nebo aspoň přitaká? Nebo to svědčí o neochotě veřejně se angažovat v něčem jiném než v potratovém moralizování?
Ale vtírají se i pochybnosti silnějšího kalibru: nebojí se náhodou církve, že by si kritickým vystoupením proti skinům mohly popudit těch 40 či 60 % dobrosrdečných tatíků a hodných mám, co sice nehajlují a nekřičí o bílých Čechách ani neposlouchají Oi, ale přitom v kterémsi temném koutě své slušné duše skinheadské hovadství schvalují? A konečně – neznačí tohle mlčení církve, že se prostě my křesťané úplně míjíme se skutečnou nouzí a krizí české společnosti let devadesátých?