Protestantův průvodce českým výtvarným uměním / VII.
Výtvarník MICL (vystupuje zásadně pod tímto pseudonymem) se narodil 20. 2. 1969 v Brně. V polovině osmdesátých let se vyučil dřevomodelářem v ČKD Blansko. Dodnes patří dřevo mezi jeho oblíbené a často využívané materiály. V roce 1997 absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval malbu a sochařství u profesorů J. Načeradského, K. Nepraše a J. Davida. Sochařství a malba se ostatně v autorově díle prolínají jako rovnocenné složky, které často vstupují do živého dialogu.
Základní témata a motivy jsou pojednány obojí technikou, v jednotlivých provedeních se doplňují a vzájemně komentují. Tak vznikají volnější tématické cykly, na kterých může divák pozorovat postupné zrání myšlenky. Hledat a nacházet pointu. Předností takového autorského přístupu je nepochybně svobodný prostor k interpretaci, který se před divákem otevírá.
MICL uspořádal řadu výstav samostatných (Praha, Brno, Vídeň, Stockholm…) i skupinových (Imprese v pražském Rudolfinu…)
Výstava, která v těchto dnech končí v modlitebně baptistického sboru Na Topolce v Praze 4, se orientuje výhradně na malbu. Přesto je i zde očividná přítomnost sochařského cítění a přístupu. Její jádro tvoří obraz Velká prkna – rozměrný akryl (300×200 cm), zachycující množství žebříků a prkenných konstrukcí, které „visí“ v blankytném prostoru. Podobný motiv přinášejí také další, menší obrazy.
Žebřík není na MICLových malbách ničím neobvyklým. Obzvláště v bohoslužebném prostoru se pak divák neubrání jákobovské asociaci. Souvislost s biblickým textem (Gn 28,10–19) nepopírá ani autor. Můžeme si uvědomit: žebřík, na který se díváme, není žebříkem vztyčeným, ale spuštěným.
Velkou trojicí motivů je pro MICLa nebe, lidská činnost a svět přírody. Jejich vzájemným průnikem a vrstvením dosahuje nečekaných významů, často i s lehce parodujícím nádechem. Jedná se ovšem o parodii, která je chápavá a neubírá na důstojnosti. MICL není chladným pozorovatelem ani ironickým komentátorem. Z jeho díla cítíme emocionální angažovanost. Tady doslova platí: autor maluje to, co má rád, čeho je sám součástí, co ho oslovuje.
Při pohledu na MICLův internetový katalog sotva přehlédneme velmi typickou mužskou postavu. Obrazy, na kterých je tato mužská – značně autobiografická postava zachycena, staví diváka do role přihlížejícího. Vzniká dojem, jako bychom jaksi „přes rameno“, skoro až nepatřičně, nahlíželi do tvůrčího procesu. Na jedné malbě muž bílou barvou natírá na oblohu oblaka, jinde zase, v stísněné posedové budce, vytváří štětcem celou trojrozměrnou planetu. To, co před našima očima vzniká, není jenom obyčejné umělecké dílo, ale nová realita.
Ve svém důsledku výstava Na Topolce ukazuje, že se rozdíl mezi figurálním a nefigurálním obrazem u MICLa stírá. Rozměrnost „nezabydlených“ maleb a jejich barevné provedení nám umožňuje, abychom téměř hmatatelný prostor, který nám nabízejí, přijali za svůj. Abychom do něj vstoupili s našimi vlastními významy. Snad právě díky tomu MICLova tvorba tak výmluvně rezonuje s evangelijní nabídkou alternativní skutečnosti.
Autorova osobní internetová stránka: