Mapování česko nizozemské církevní spolupráce

Nový sešit Rozprav je věnován nizozemsko-českým kontaktům evangelíků v uplynulých čtyřiceti letech, jejichž duší a hnacím motorem se stal Hans van der Horst. Vedle něj najdeme i další mohykány, nikoli však poslední, protože iniciativy neumírají, pokračují a rozvíjejí se v mnoha oborech. Za všechny jmenujeme iniciátory a protagonisty jako je Hebe Kohlbrügge, Karel A. Deurloo, z české strany Jakub S. Trojan, Martin Prudký, Tomáš Trusina, Jan A. Dus, Jiří Šimsa, Petr Brodský, a další mladší a pak jistě oboustranně činný Peter Morée. Měli bychom jmenovat také ty, kteří se v 80. letech minulého století podíleli na vytvoření notových podkladů zpěvníku Nová píseň pro mládež, úspěšně se zasloužili o pašování do Nizozemí, vytištění v Nizozemí a opětné pašování do Československa, a pak o distribuci na některé sbory. Z české strany zpěvníky proudily přes Jana Kellera a Pavla Kaluse. Záhy v 90. letech vyšly překlady prací K. H. Miskotteho: Biblická abeceda, Edda a Tóra (Milan Hájek, Jan Amos Dus), Theo de Boera: Bůh filosofů a Bůh Pascalův (J. A. Dus) a na počátku 21. století práce K. Deurloo: Exodus a exil (Martin Prudký). V nizozemsko-české koprodukci vyšla sličná kniha, dokumentující dílo Ivana Urbánka. Ten svými ilustracemi bible zapůsobil v Čechách i v Nizozemí – promluvil řečí jasnou a srozumitelnou. Zvláštní pozornost si zaslouží nizozemská katechetická práce, reprezentovaná tituly „Tím vše začíná“, „Hrajeme si v Boží zahradě.“ Ovlivnila vlastní českou katechetickou produkci naší církve: Katechetickou přílohu (Daniela Brodská, Pavel Keřkovský, Tomáš Trusina), mladšími spolupracovníky nyní přestrukturovanou do cyklů Pozvání na cestu, Zástup stále přichází či Dokud se zpívá.

Teologický, katechetický, liturgický (písně) i sociální a politický (církevní tisk) rozměr této práce je významný a čtenář Rozprav by si měl znovu uvědomit – ke svému překvapení – že vliv byl a zůstává oboustranný. O tom mimochodem svědčí předchozí sešity Rozprav, které vždy měly nejen českou, ale též nizozemskou verzi: Církev jako menšina; Jak bolí Bůh? Člověk a příroda: Bludný kruh? Homo homini pastor. Čeští evangelíci se nestali pouhým předmětem útrpného zájmu nizozemských partnerů. Také naše církevní a sociální zkušenosti, teologické pohledy se staly mezi Nizozemany inspirací a podnětem pro porozumění jejich vlastní zbožnosti, jejich vlastnímu života víry. Tyto intimní změny se těžko mapují, ale jsou zde a působí. Došlo tak k přehodnocování na obou stranách. Rozhodující není počet, zástupy takto iniciovaných. Důležité je, že vůle k tomuto zvláštnímu rozhovoru stále existuje v rozmanitých formách. Psát statistiky a výhledy do budoucnosti o této sféře života víry by asi bylo blasfémií a rouháním proti Duchu svatému, protože bez něj by tato práce už asi dávno ustala. Ale jen bystré ucho zřejmě občas zaslechne svědectví, která je možné shrnout právě tím proslaveným Hansovým povzdechem: „A to je dobrý víš…

Nejmladší generace bohoslovců, již působících na sborech, se o těchto kontaktech příliš nedozvěděla, a zřejmě ani netušila a netuší, že některé knihy vydané Emanem, stejně jako časopis Protestant, se spolupodílejí na tomto velmi zajímavém druhu nizozemsko českých kontaktů a jsou svým způsobem svědectvím o tom, že tato dobrá iniciativa stále žije. Pátráme-li po obdobném fenoménu v dějinách nizozemské církve – pak bych potřebovali poučení. Pátráme-li v dějinách naší církve, zřejmě musíme jít do doby toleranční, kdy z uherských nížin přišlo do Čech a na Moravu přes 30 jednotlivců, kteří neuměli česky, měli pouze bohoslovecké vzdělání a touhu pomoci těm, kteří byli po dlouhá desetiletí diskriminováni. Tito lidé pomáhali křísit protestantské sbory. Nebyli jediní, ale přišli a připojili se. Mnozí z nich zakotvili již natrvalo. Někteří spolupracovali i s mimocírkevními vzdělanci. Vydavatel knih a novin Václav Matěj Kramerius pomáhal velimskému faráři s počešťováním jeho kázání. Uherští teologové se ze solidarity s českými evangelíky zapojili do budování sborů. Neměli to jednoduché. Někteří se vrátili do Uher. Před dvěma sty lety jich bylo přes třicet, což není podle biblického vypravěče zase tak málo, protože Hospodinu by stačilo 10 lidí, aby vtiskli spravedlivou strukturu celému městu. Kvůli této menšině by bylo možné říci, že boží vůle se děje, že zaslíbení boží se naplňují, že nebyla vyslovena nadarmo. Proto by se ani dnešní protagonisté nizozemsko českého rozhovoru neměli obávat o budoucnost těchto vztahů. Jen zdánlivě jde o malý počet lidí i aktivit.

Mapování česko nizozemské spolupráce je jistě důležité pro rozpoznání duchovního vlivu na vytváření evangelické zbožnosti – spirituality se sociálně-kulturními rysy. Snad alespoň čtenáři Protestanta si něco z toho uvědomí a připojí se k tomuto „nizozemsko českému“ rysu evangelické zbožnosti. Napomáhají tomu probíraná témata posledního sešitu Rozprav: Civilní interpretace – ještě dnes? Co na sobě vidí nizozemští a čeští evangelíci? Českobratrská církev evangelická – Ekumena. Horst Horlivec nebo Hans Snílek? Berte na sebe břemena jedni druhých…O Nadaci na podporu budování sborů ve východní Evropě. Vánoční dopis. Několik slov o překládání. A to je dobrý, víš…