V Protestantu č. 6/94 navodila doc. Hana Librová ideu dialogu mezi křesťany a ekology. Cítím se být aspoň zčásti prvkem průniku obou těchto množin a nemohu se vyhnout dojmu určité typové nesouměřitelnosti zmíněných stran. Být křesťanem znamená nahlížet i na časné věci pod zorným úhlem věčnosti (pojmy časný a věčnost nespojuji s lineárně uspořádanou orientovanou časovou osou). Týká se to nejvlastnějšího, nejhlubšího základu, který je přirozeným východiskem pro životní názory a postoje, pro aktivitu i osobní angažovanost. Naproti tomu být ekologem míří právě do oné roviny názorů, postojů, aktivity a angažovanosti.
Z křesťanské víry vyplývá určitý vztah k přírodě, opírající se jak o zvěst prvních kapitol Genese, tak i o řadu dalších starozákonních i novozákonních míst. Příroda, její krása a harmonie jsou jedním ze svědectví o velikosti a majestátnosti Božího stvořitelského díla, v němž člověk sice zaujímá mimořádné místo, avšak především je jeho součástí. Lidé v rámci svých potřeb (definovat potřebu není zdaleka snadné) mohou ostatní stvořené věci užívat, a to ve vzájemném sdílení jak mezi sebou, tak i s dalšími generacemi, které na Zemi, bude-li to Boží vůle, budou žít. Perikopa o zkažení nadbytečné many při cestě Izraelitů pouští ukazuje na hříšnost chamtivosti. Biblicky fundovaný životní postoj je v souladu s požadavky trvale udržitelného způsobu života. Ježíš se jasně vyslovuje proti lpění na materiálních statcích a proti jejich hromadění. Ve třetím blahoslavenství (Mt 5,5) spojuje budoucnost Země s těmi lidmi, kteří jsou tiší, mírní, pokorní. Bible tak jednoznačně vede k počínání, jež naši západní sousedé označují umweltfreundlich (přátelské životnímu prostředí) a pro něž my zatím nemáme vhodný ekvivalent. Uvědomělé křesťanské jednání je tedy v souladu s názory a představami ekologů.
Lze namítnout, že skutečnost, projevující se v životě křesťanů a jejich společenství, je jiná. Řady aut u kostelů dostupných pěšky či veřejnou dopravou, přetápěné modlitebny či za bílého dne rozsvícená světla ve shromažďovacích místnostech takovou námitku potvrzují. Důvody tohoto rozporu jsou různé. Zastavím se u jednoho z nich.
Jestliže konstatujeme, že z tvrzení A vyplývá tvrzení B, znamená to, že od A k B dojdeme použitím všeobecně přijímaných poznatků (těmi jsou v deduktivních vědách axiómy a již dříve odvozené důsledky) prostřednictvím (daných, všeobecně přijatých) odvozovacích pravidel. Pod tvrzením A mějme na mysli výpovědi Písma, pod tvrzením B bezprostřední popis svého jednání. Žel, že všeobecně přijímané poznatky nejsou všeobecně známé a zažité a o odvozovací pravidla, jejichž významnou složku tvoří matematické prostředky, se značná část populace nezajímá, přičemž tento nezájem balí do různých „zdůvodňujících“ přívlastků (např. „odlidštěná“, „vzdálená člověku“). A hlubšímu vniknutí do současného přírodovědného myšlení, pro něž je mj. charakteristický celistvý pohled na svět a přírodu včetně člověka, bránívají někdy nesmyslné obavy z pronikání New Age, buddhismu či jiných mimokřesťanských myšlenkových směrů. Tyto negativistické postoje brzdí cestu k aktualizaci biblického poselství a jeho promítnutí do promýšlení nejvážnějších současných problémů lidstva a hledání cest k jejich řešení. Evangelijní formulace prvního přikázání lásky, lásky k Hospodinu, zahrnuje i mysl, tedy i intelekt.
Bůh stvořil člověka jako myslící, odpovědnou bytost a dělá si nárok na něho celého. Jsouce si vědomi této skutečnosti, jakmile do vlastního uvažování, rozhodování a jednání promítneme to, co dnes víme o zákonech zachování, o neklesající entropii, to, co vytvořila teorie dynamických systémů, i při vědomí nedostatečnosti našeho poznání nemůžeme jako křesťané ke stavu životního prostředí a k tomu, jak se v naší civilizaci s ním nakládá, zůstat netečnými.
Aktualizace biblické zvěsti se ovšem nevyčerpává jen v oblasti životního prostředí. Školství, kultura, ekonomika a další oblasti potřebují rovněž „křesťanského ducha“. Hlavní problém spočívá v člověku, v jeho sobectví a často i v nenávisti. Pán Ježíš Kristus zve k novému životu. Svědectví o jeho lásce se nemůže omezovat na slova. Musí být podepřeno životem. A opravdový křesťanský život je vůči celému stvoření nesobecký a nenásilný. Ježíšova slova Vy jste sůl země zaznívají i do dnešního světa s ohroženým a narušeným životním prostředím.
Autor RNDr Jiří Nečas je výzkumný pracovník a programátor, člen výboru Křesťanského akademického fóra (pracovní skupina pro ekologii).