Poznámky k překladu jednoho slova
Ve Steinbeckově románu Na východ od ráje se vede na několika stránkách exegetický rozhovor nad příběhem o Kainovi a Ábelovi. Dovídáme se, že Číňan Lee se spolu se svými moudrými soukmenovci zabýval dva roky otázkou, jak porozumět výroku o Kainově poměru k hříchu. Souhlasím s nimi, že obsah těch šestnácti veršů je velmi hluboký, že vypovídá cosi podstatného o „historii lidstva všech věků“ atp. Nesouhlasím ale s jejich (Steinbeckovým) výkladem, zejména s kladením důrazu na jeden jediný verš, potažmo na jediné slovo a jeho překlad. Jedná se o 7. verš 4. kapitoly knihy Genesis. Překladatel Steinbeckova románu jej překládá citací podle bible kralické: Zdaliž nebudeš příjemný, budeš-li dobře činiti? Pakli nebudeš dobře činiti, hřích ve dveřích leží; a pod mocí tvou bude žádost jeho, a ty panovati budeš nad ním.
Vyvstává otázka, jak překládat poslední větu tohoto verše. V anglických verzích, nad nimiž se zamýšlí Lee, figuruje buď: but you must master it (NAS), anebo: and thou shalt rule over him (KJV). Sloveso, jež je u Steinbecka (Melantrich, Praha 1992) chybně citováno timšel (správně timšal), se tedy překládá buď jako: musíš panovat, panuj!, zvládni, anebo: budeš panovat. Lee a jeho přátelé nakonec navrhují: můžeš panovat. Jde ovšem o 2. osobu imperfekta, a tak tedy gramaticky správné je: budeš vládnout, povládneš, panovati budeš. Uveďme ještě ekumenický překlad ČEP, který chápe jinak (než BKr) již postavení „žádosti“ hříchu, a následně proto vkládá do textu kromě středníku odporovací spojku „však“: a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.
V zásadě míním, že je třeba mít ohled na kontext celého příběhu. Hřích se v tom vyprávění ukazuje jako nějaké zvíře, které se vyvaluje v pootevřených dveřích a ohrožuje člověka zevnitř, na prahu jeho vědomí, v soukromí, v pokojíku jeho srdce. Je to mocnost, která může člověka vábit, svést, podmanit. Tomuto zlu je třeba – obrazně řečeno – přibouchnout dveře, učinit preventivní opatření, nepodat ani prstíček (víme, jak to dopadlo se Smolíčkem). Ještě důležitější ale je: „dobře činiti“ (BKr), „konat dobro“ (ČEP), jednat správně, chtít dobro… řečeno s příběhem: správně obětovat, hledat svůj vlastní smysl života, nesrovnávat se s bratrem, nepropadnout závisti. Prvotně rozhodnutí pro dobro – a druhotně, jako důsledek: rezistence vůči hříchu. Víme, jak to dopadlo. Kain nekonal, co měl, následkem toho se nechal unést hříchem a zabil bratra Ábela. Hřích je živel, s nímž není radno se zaplést. Myslí-li si kdo, že si může hřích osedlat, pak tedy: Když do pekla, tak na pořádné kobyle! A legendární orba čertem? V kainovské situaci nebezpečné pokušení, spíš než jakákoli bohulibá brázda. Dosti na tom, že se hřích dostal až ke dveřím, jakýkoli další kontakt s ním, třebas v představě, že jej lze ovládnout, může být smrtelně nebezpečný. Domnívám se, že nad hříchem v zásadě vůbec panovat nelze a ani to není žádoucí, ať už to řekneme imperativem nebo budoucím časem, a literární Steinbeckův výklad timšel – můžeš, jež prý „dává možnost volby“, se mi jeví jako nejvíc zavádějící.
Domnívám se, že výrok timšal bo o vztahu lidské moci k hříchu je třeba číst s eticky negativním předznamenáním. V návaznosti na předchozí výroky dotyčného verše a při doslovném významu předložky „b“ bychom mohli překládat též: budeš vládnout v něm, tj.: budeš vládnout pomocí hříchu, skrze hřích, v hříchu, hříšným způsobem; budeš provozovat hřích, osvojíš si jej, budeš jím zacházet – a podle známého přísloví „s čím kdo zachází, tím také schází“ se příběh posléze také tragicky vyvine. Petr Sláma překládá první část souvětí: Když ale nebudeš dobrý, (překvapivě:) budeš se povalovat u bran hříchu a pošilhávát po něm… Dovolil bych si dokončit: a ty ho budeš obývat; a ty si ho osedláš; a budeš jím zacházet; a budeš ho užívat atd. atp.
Dospívám konečně k závěru, že větu o vzájemném propojení hříchu a člověka je třeba vykládat (a překládat) na modelu sexuálního vábení, žádosti a spojení, o němž se mluví v předchozím příběhu (Gn 3,16.): budeš dychtit po svém muži (ČEP) a on panovati bude nad tebou (BKr). Stejná figura, stejné slovesné vazby. Notabene slovo hřích je ženského rodu a poznámkový aparát stuttgartského vydání hebrejské bible na vliv formule z Gn 3,16 na Gn 4,7 upozorňuje.
Takže venkoncem bychom mohli překládat zhruba takto:
Nebudeš-li jednat dobře, hřích se připlazí ke dveřím, bude tě chtít a ty ho budeš mít.
Anebo:
Nebudeš-li dobře činit, hřích se ti bude vyvalovat u dveří a bude vilný a ty si ho přivlastníš.
Anebo:
Nebudeš-li chtít dobro, hřích, jenž se válí přede dveřmi, vzplane k tobě žádostí a bude ti po vůli.