Ještě k Halíkově člověku v bordelu

Číslo

Psycholog Pavel Říčan napsal poznámky k mé recenzi Halíkovy knížky „Stromu zbývá naděje“ v Protestantu č. 5. Pokusil se v nich aspoň na jediném místě ukázat, jak jsem nepřesný, a zapotil se při tom (viz jeho dva zvýrazněné odstavce). Potřeboval čtenáře přesvědčit, že jsem nedůvěryhodný, aby pak ze sedla tohoto koně mohl už mluvit bez důkazů. Když má co činit s recenzentem tak nepřesným „a těch nepřesností najdeme v recenzi bratra Veselého několik“ (kolik?), vystaví můj způsob čtení na pranýř, neboť mne „vede bohužel k závěru, že bratr Halík demagogicky pomlouvá reformaci“. Ale on ji pomlouvá a odsuzuje, což u religionistů není nic zvláštního. Jejich náboženství žije svým způsobem z těla a nemiluje zásahů do svého života jako byla reformace. Říčan měl dosti místa, aby o ní napsal pár směrodatných slov. Volil raději kumulovat další mé viny – nazývám Halíka religionistou – hrozím propastí, která zeje mezi religionistou a Novým zákonem – dětinsky volám lidstvo k dětinské důvěře v Boha Otce – napsáno s despektem „bohužel“. Který křesťanský teolog by mohl opakovat po Halíkovi, že kniha Job je snad nejcennější z celé Bible a bavit se možností, že by z Bible zbyla jen kniha Job? (str. 149)

Psycholog našel zalíbení v religionistovi. Proč ne, myslí-li si, že se s ním dostane dál než k dětinské důvěře a poslušnosti Boha. Mám je oba svým způsobem rád a taky je rád a s užitkem čtu. Ale jsou-li chtiví duchovních emocí na výspách a ve větrech a vůních, vanoucích z cizích náboženství, měli by začít doma, v Bibli u Ko 1 a listu Židům, kde se zjevuje a mluví Bůh, a budou moci psát a nabídnout čtenářům pravou a bezpečnou cestu.

V dnešní nábožensky vznětlivé a tvořivé době si evangelíci připomínáme závažnost reformačního pravidla SOLA SCRIPTURA: aby svatá Písma, Bible, byla jediným pramenem pravdy a milosti a taky jediným kritériem (měřítkem) všeho náboženského myšlení a jeho projevů. Religionistům to není pochuti. Ale Bůh podle své chuti zvolil jediný lid za nositele svého zjevení v zákoně i milosti, a své jméno, Boží synovství, dal jedinému Ježíši Kristu – proto SOLUS CHRISTUS.