(1. Kor 5,68)
Velikonoce nám letos začaly naveskrz příkladně dětskou otázkou. A proč se pečou jidáše? No, byli jsme otroky v Egyptě a Hospodin nás vztaženou paží a v moci veliké… ne, tahle odpověď patří k jinému jídelnímu lístku. Proč se pečou jidáše?
Přesní chlebové jedeni budou za dnů sedm… ani ten druhý předpis není k použití, vždyť tam máma dává kvasnice. Proč se pečou jidáše? Víš, máme u nás na Moravsku a Slezsku teď taková špecifiká, tož…
V Kostnických jiskrách zas jakási přípona sní sen o svaté zemi, čímž se má obhájit, že nekolaborování mělo opodstatnění čistě vybájené. Evangelický sedmideník přispívá tímto k přesnicím upřímnosti a pravdy.
Ech, pomlázko velikonočního beránka. Kampak s macesy upřímnosti a pravdy na nás berany. Vždyť my přece víme, víme vínečko, víme pravdu. Nás nikdo narůžovo lakovat nemusí. Ani hody předpisovat. My už jsme v nebi všema čtyřma. A chleby přesné nepečem. Jen jidáše.