Asociace „farář v armádě – feldkurát Katz“ funguje spolehlivě. Ani stanovisko teologického odboru synodní rady k duchovenské službě v armádě (publikované v CB) se zmínce o „feldkurátech“ nedokázalo vyhnout. Opravdu evangelíci instituci vojenského duchovenstva neinformovaně odmítnou? Nabízím kromě Švejka k přečtení knížku Albrechta Goese „Neklidná noc“ (Vyšehrad 63). Líčí, jak se farář v Hitlerově armádě vyrovnává s úkolem připravit na smrt odsouzence, vojenského zběha.
„Pan farář?“
,Ano.“
„Nadporučík Ernst.“
„Dobrý večer, pane Ernste.“ Uvědomil jsem si při tom pozdravu výhodu svého služebního postavení, které mi dovolovalo oslovovat většinu velitelů civilně. Neměli jsme vlastně hodnost, ale přesto jsme byli přibližně zařazeni k hodnosti majora, stejně však jsme byli jako z jiného světa. Hitler považoval vojenské duchovenstvo za zbytečný přívěsek a často je chtěl vůbec zrušit. Tak neměla tahle instituce sama o sobě žádnou váhu, ale přesto mohl každý kněz vždycky ještě hodně pomoci.