Erbenovu baladu Polednice cituje Milan Šmíd na úvod své úvahy, zda a do jaké míry zlá a nenávistná slova mohou ublížit nejen psychicky, ale i fyzicky, a proto by měla být v médiích masové komunikace zakázána nebo penalizována. Po připomínce několika kauz uzavírá: „Jak známo, matka v rozčilení vykřikla Pojď si proň, ty polednice, pojď, vem si ho, zlostníka!, aniž to myslela vážně.
Ombudsmanka Anna Šabatová obdržela nejvyšší francouzské vyznamenání Řád čestné legie za celoživotní odhodlání bojovat za ochranu lidských práv a právní stát. Vyznamenání udělil prezident Emmanuel Macron a v pátek 15. června jí ho předal francouzský velvyslanec. „Udělení Řádu čestné legie je pro mne pocta a také zadostiučinění. Francie ocenila i to, že se o lidská práva zasazuji trvale – před rokem 1990 i nyní, ať už se jedná o sociálně vyloučené Romy, cizince včetně uprchlíků nebo osoby s odlišnou sexuální orientací.
Jak jsou na tom odmítnutí čínští žadatelé o azyl?
„Je třeba si přečíst i text, ke kterému ilustrace patří, ale baví mě i ty asociace bez textu,“ podotkla v rámci diskuse pod svým obrázkem pro Protestant č. 3 autorka Marika Bumbálková. A zde některé z asociací: Šli do mekáče. Šli ven hulit, bo nechtějí dostat flastra od ČOI-ky. Zase jste po sobě nesklidili ze stolu! Poslechli studenty a vyšli ven.
Před našima očima se odehrává civilizační propadání.
Inspirováni A. Březinou, probírali jsme se zahraničními výsledky 1. kola prezidentské volby. Např. u Svatého stolce nezískal MZ ani hlas, zatímco v Mongolsku získali Drahoš i Zeman stejně – pět hlasů. Miloš Zeman nezískal většinu ani v Číně, kde skončil až na čtvrtém místě za Drahošem, Fišerem a Hilšerem.
Rozvoj regionální kultury a paměti staví L. Vaculík jako podstatnou protiváhu všem viditelným nešvarům našeho svobodného života: „Obce se zvelebují, každé trochu ctižádostivé místo něco pořádá a předvádí. A každá obec, která má kousek dějin, vydává o tom knížku. Tento obraz poměrů je prostě jiný, než jaký nám podávají noviny a televize.
Při prezentaci knihy Mileny Šimsové V šat bílý odění 25. října zaplnili sál pražské Ymky hlavně pamětníci. Zazpíval S. Karásek, z knihy předčítal Jan Vlasák. Promluvili Jan Šimsa, Jiřina Šiklová a autorka. Na závěr jejího krátkého proslovu zaznělo s velkou výrazností slovo nenásilí. Kniha pojednává o odboji, a přitom je plná touhy po nenásilí!
Jako autora, který má „pod kůží všechny ty biblické příběhy a obrazy“, představuje čtenářům dílo Petra P. Payna Tomáš Weiss v Knihovně LN 27. 8.: „Skrze sestavování slov do vět, skrze zákony řeči se možná lze probourat k nějakému smyslu, k nějakému uchopení vlastní existence. Důvěra, že to slovo dokáže, je u Payna až umanutá.
Víc než jen češtinářkou a jazykovou poradkyní byla Marie Hofmanová, která se narodila 4. června 1907 v Nymburce. Od studentských let byla členkou studentského křesťanského hnutí v Akademické Ymce. Věnovala se zvláště dětem a mládeži. Stala se učitelkou na základní škole. V určitých letech musela dojíždět učit do vzdálených vesnic.