T.

Až se bude připomínat Národní třída 17. 11. 1989, přečtěme si z textu Marie Vatutinové, jak to v současnosti probíhá v Rusku:

Vyšetřovatel posadil Vovu před sebe, mě od nich dále, ani se nám nepodíval do obličeje. Potom se připravil k výslechu. Požádala jsem o vysvětlení, jakého úkonu se teď účastníme. Řekl, že výslechu svědka. A dodal: ještě vám vezmeme vzorek sliznice (sliny) na test přítomnosti narkotik, psychotropních látek a pro určení, jestli nefigurujete v evidenci protidrogového, psychiatrie atd. Řekla jsem, že to neudělá.

„Řešíme Grétu, abychom nemuseli řešit, co řeší Gréta,“ shrnul Ezediáš Pumlan veřejnou debatu v zemi, jejíž smrky hledej na holinách, řepka smrdí po lučinách. Jak že to napsal Neruda? Mezi křeny domov můj.

V pondělí 2. září otvírá své brány dětem nová základní škola Filipka (viz rozhovor v Pt 3/19). Učitelkám i dětem držíme pěsti, ať ostrý nástup zvládnou bez zbytečných zádrhelů, mají dost trpělivosti a velkorysosti na řešení provozních záležitostí i konfliktů a nesrovnalostí, které se tak jako tak objeví. Ať mají lidi ochotné dělat v případě potřeby výhlupy, baví je porady, ale nejsou moc dlouhé a postupně se naplňují sny, s kterými do toho šli. Jako ilustraci tentokrát přinášíme kresbu, kterou Marika Bumbálková vyzdobila vchod do školy.

Tradiční koncert neonacistů ve východoněmeckém Ostritz „vysušil“ drážďanský soud, který na festivalu zakázal distribuci alkoholu s odůvodněním, že alkohol by mohl zvýšit „bojový a agresivní“ potenciál akce. K policistům zabavujícím alkohol se přidali i místní občané, kteří před akcí vykoupili plechovkové pivo z místních supermarketů, aby zákaz nešlo obejít. Přímo v ulicích pak proti nacistům protestovalo 2000 lidí.

Strach z uprchlíků vypovídá hlavně o nás samých, říká v rozhovoru pro Deník N historik Michael Frankl, který získal největší evropský vědecký grant na svůj výzkum fenoménu uprchlictví ve 20. století ve střední Evropě.

Nacházíte v historii snadno paralely v rétorice odpůrců pomoci?

70. výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv připomněl Deník referendum textem Petra Pospíchala Jménem všech utonulých a zotročených

„Po večírku jsme se doma s Ivkou na sebe podívali, abychom zjistili, že nás oba Angela Merkel okouzlila svou spontánností a zároveň autoritou, kterou přirozeně vyzařovala. Když pak za dva dny oznámila, že bude v politice pomalu končit, uvědomil jsem si, jak moc bude chybět nejen Němcům, ale nám,“ vzpomíná chemik P. Jungwirth na rozhovor s německou kancléřkou na devadesátinách R. Zahradníka, který iniciovalo přeřeknutí jeho ženy: Sprechen Sie Deutch? (Respekt 49)

Drážďanskou cenu lyriky 2018, vyhlášenou 28. října získali rovným dílem Jan Škrob a Bastian Schneider. To je ten, který u Emana debutoval sbírkou Pod dlažbou a šéfuje redakci Protestanta.

„Hanba prezidentovi, který lže … nahrává diktaturám … vtipkuje o vraždách novinářů!“ provolal při znovuotvírání Národního muzea historik Jakub Jareš. Konečně se ozval opravdu slušný člověk.

Pod dekou, jíž hnutí ANO přikrylo většinu krajských měst, by nemělo zaniknout, že se ke slovu hlásí a do komunální politiky dokážou dostat místní uskupení, jejichž představitelé jsou zvoleni leckdy po téměř neviditelné kampani – prostě proto, že lidé znají jejich práci a důvěřují jim. Např. v Benešově voliči vymetli z radnice koalici ANO + ČSSD + Topky, která se jí zmocnila pučem před téměř třemi roky a legitimizovala se tehdy manipulační kampaní proti údajnému umístění azylového zařízení na území města.

Erbenovu baladu Polednice cituje Milan Šmíd na úvod své úvahy, zda a do jaké míry zlá a nenávistná slova mohou ublížit nejen psychicky, ale i fyzicky, a proto by měla být v médiích masové komunikace zakázána nebo penalizována. Po připomínce několika kauz uzavírá: „Jak známo, matka v rozčilení vykřikla Pojď si proň, ty polednice, pojď, vem si ho, zlostníka!, aniž to myslela vážně.