T.

Hutně a chutně 4/2000

LtN 11/2000 přinesly několik statí a bloků o odkazu TGM. Vedle Havlova hodonínského proslovu tu najdete poněkud patetickou sta Radima Palouše („…jak velkolepé, jestliže nový společenský útvar vzniká z čistých pohnutek“) i pohledy nejmladší generace, z nichž je zřejmé, že dnes Masarykovy zápasy inspirují občanské a ekologické aktivisty.

Hutně a chutně 1/2000

„Z naší strany se tedy zájem na vládci i způsob jeho vyhledávání dá pojmenovat, ale ze strany případných kandidátů? Nedovedu si představit, že by se na český trůn zrovna třásli, anebo dokonce jako kdysi o něj vedli války.“ píše na závěr své úvahy Do nového milénia s králem Ivan Klíma (LtN 1–2/2000). Jako způsob volby navrhuje mj.

Církev jako hřiště

Ač se nám svět víry stále více „privatizuje“, totiž zesoukromňuje, přece víra roste jako odpověď na oslovení a pozvání uprostřed společenství – uprostřed církve. Prostředí konkrétního společenství, jeho konání liturgické i civilní, to je svět, který se na růstu a podobě víry zcela jistě podílí – a podílet musí, máli ta víra nést přídomek křesťanská.

Hutně a chutně 9/1999

„Stříbrovlasý sedmdesátník nekoketuje se záhrobím (postmortálnem), žije částečnou věčnost už zde, a je připraven vjet do Království Ježíše z Nazaretu na oslíku své na milost se spouštějící teologie,“ uzavírá svou bilanci K sedmdesátinám Jana ŠIMSY (čili Jak ulovit štiku) Milan Balabán (Kř. Revue 7/99).

Hutně a chutně 7/1999

Zdá se mi, že v dnešních křesťanských společenstvích je touha po jednoduchých ‚návodech k použití‘ velmi silná. … Nedávná anketa ukázala, že většina křesťanů odpovídá na otázku Co vám dává víra? ‚jistotu‘ či ‚jistoty‘. Abraham, otec všech věřících, se obrací v hrobě, napsal mj. Jiří Hanuš v komentáři Může být křesťanství nebezpečné pro dnešní svět? (Proglas 5–6/99)