T.

Lakmusovým papírkem, zda hnutí ANO to myslí s demokracií upřímně, bude pro mne postoj Babiše a jeho poslanců k veřejnoprávním médiím.

„Naše práce je prací mírovou a jejím těžištěm je uchovávání a rozmnožování humanitních hodnot a tradic evropské a středoevropské kultury jak se vytvořily – ne bez staletého usilování a bojů – a jejichž součástí je i odkaz prezidenta Masaryka, jak Jste o tom hovořil i Vy, pane ministře.

Jak vypnout kremelskou oficiální propagandu, plnou dezinformací, ukazuje Jan Kruliš na příkladu Finska: „Finská verze Sputniku skončila jednoduše proto, že nepřilákala dostatečné množství čtenářů. Že jsou Finové odolní vůči propagandě, má hned několik důvodů.

Usilujeme-li předávat víru, narážíme od propuknutí televizního věku vždy znova na překážku – na úbytě zachází schopnost naslouchat. Posluchači přestávají poslouchat kázání (neřeším teď, zda jim to občas není ku prospěchu), děti přestávají poslouchat vyprávění a dožadují se videa či alespoň flanelografu. Kde se opět učit naslouchat?

Pod titulkem „Ze čtyřsetkilogramového vola zbyly v Trocnově jen kosti“ přinesly Táborské listy obrázek z oslav výročí upálení Mistra Jana Husa.

„Poměry po zdejších volbách se těžko zvrtnou k takovému temnu, aby nám nedopřály ujasňovat si, že adekvátní strategií proti vyšponovanému nacionalismu není protičešství, nýbrž původní a svébytný příspěvek k evropské i světové demokracii.“ (Jakub Patočka, Nové české zájmy, LtN 20)

Nejsem a nechci být majitelem pravdy./ Mně přesně vyhovuje putování na pomezí hereze./ Abych se vyhnul tomu, čemu se říká pokoj víry,/ a co je pouhým sebeuspokojením, vyznává Czeslav Milosz v Teologickém traktátu. V překladu V. Buriana ho otiskly LtN 12/02.