Šabtaj Šeftl ben Zalman Auerbach byl potomek uprchlíků z Vídně usazených v Mikulově, který vytvořil reprezentativní Jocerot (Kniha modliteb, dále viz slovníček) pro pražskou Maiselovu synagogu: Ms 242 (Fotografie mi laskavě poskytlo ŽMP
(U. Schubert, Jüdische buchkunst, zweiter teil. Graz 1992, s. 84–86.)
Židovská komunita v Třebíči patřila k nejstarším, v nichž působili židovští písaři a malíři miniatur. (Schubertová sice uvádí, že komunita je nejstarší, je však otázkou, zda malíři provozovali své řemeslo tam, či jako mladí odcházeli do učení jinam.
(Schubert, Urschula, Jüdische buchkunst, zweiter teil. Graz 1992 s. 62-67.)
Vydal ji v roce 1609 Israel ben Daniel Zifroni v domě benátského patricia Giovanni di Gara.
V osmnáctém století vzrostla poptávka po malovaných náboženských rukopisech. Souviselo to s postavením dvorských Židů, kteří nabyli v té době značného bohatství. Aby se poptávka pokryla, vznikla vlastní skupina vyučených písařů, kteří byli schopni tyto knihy ilustrovat. [U. Schubert, Jüdische buchkunst, zweiter teil. Graz 1992, s. 83nn.]
V Amsterdamu zřídil roku 1626 Manasse ben Israel tiskařskou dílnu. V té době se v Holandsku usídlovalo mnoho Židů, kteří tam přišli kvůli náboženským svobodám.
Tehdy se začínal i v židovském společenství uplatňovat mědiryt, zpočátku ovšem pouze na titulních stranách.
(U. Schubert, Jüdische buchkunst, zweiter teil. Graz 1992, s. 58-62.)
Rád bych upozornil na právě probíhající olomouckou výstavu s názvem Hra v kostky / Vítězslav Nezval a výtvarné umění.
Další ilustrace se v pražské Hagadě se staršími rukopisy neshodují ikonograficky, ale tematicky. Jde například o obraz „Hasenjagd“, který se objevuje v mnoha aškenázských rukopisech jako mnemotechnická pomůcka.
V roce 1526 Geršom ben Solomon Ha-Cohen a jeho bratr Gronem publikovali ilustrovanou hagadu,1) která obsahovala šedesát ilustrací, což byl na tehdejší dobu poměrně vysoký počet.