Petr Turecký

Letošní suchý podzim přinesl do mého života nový rozměr. Nefunkčnost aortální chlopně mi inspirujícím způsobem rozšířila obzory. Jednak jsem si uvědomil, že na kardiologii jsem přece doma (mé první vzpomínky patří kardiologii v brněnské sv. Anně, kde jsem ve třech letech strávil několik měsíců a byl tam vydán do rukou lékařů k rekoarktaci aorty a nevědělo se, jestli to přežiju), a jednak jsem si silně osobně uvědomil, že jsou v životě situace, kdy jsme vydáváni do rukou druhých, aby s námi naložili dle svého vlastního způsobu bytí.

Sajjid Kašua, Tančící Arabové

Čas lásky je prý květen
a jistě je to pravda
protože země volá krev
v podobě pramenů

v čas lásky sledujeme
studánku
po vzoru Narcise
jestli v ní spatříme budoucnost
tu frivolní nejistotu
dneška

čas lásky je prý máj
obtočená stehna kolem šíjí
po vzoru vzdouvajících se vod
chaosu

nechat se pohltit a sežrat
doslova roztrhat
tryskajícími gejzíry krve
ze srdce země

Každý rok se s katolickým kolegou scházíme při otevření jedné lesní studánky. Z určitého úhlu viděno by se dalo říci, že konáme pohanský obřad. Světíme studánku. Žehnáme studánku. Kolega v jedné části obřadu stříká vodou z té studánky po lidech. Celý obřad začíná hymnou. Na přípravě akce se podílejí myslivci, pro mnohé zvláštní podezřelá skupina. Přicházejí obyvatelé místní vesnice, většinou katolíci, ale pár lidí dorazí i z našeho sboru. Les je součástí lesa, v němž se kdysi v době předtoleranční konaly zakázané protestantské bohoslužby.

Úvodní slovo k výstavě Jana Eipella v Soběhrdech

I kdyby mě opustil můj otec, moje matka, Hospodin se mě vždy ujme. (Žalm 27,10)

Ta výstava je zajímavá z několika důvodů. Jednak se koná v roce, kdy si připomínáme sté výročí vzniku naší republiky, a jednak je svědectvím zápasu člověka o hledání vlastní identity, která se v případě Jana Eipella úzce dotýká osudů poválečného Československa.

Podíval jsem se
na své zabahněné boty
prach stvoření
dopadající
na domy
stažené z kůže

dočasné chvosty
neposedných
zvířátek
často svazovaných
a bitých

procházím ulicemi
v zabahněných botách
oblékám se do svátečních rouch

Ráno nás vyzvedli dva podezřelí taxikáři a vezli nás nás na hranice s Jordánskem. Rusky prohodili něco v tom smyslu, že zboží je kompletní. Mafiáni? Předali nás na hranicích jinejm lidem a ti pak zase jinejm lidem, ti předali peníze z cestovky jednomu podezřelýmu dandymu, následovalo několik kontrol pasů a razítko Jordánska v pase.

Doba, v níž vznikají první díla židovské knižní malby, odpovídá spíše období působení malířů řadících se k baroknímu slohu než k období rokoka: M. A. Lublinský, D. Strauss, J. J. Etgens, M. J. Fissé, K. F. J. Haringer… U nich se také různě objevují již rokokové prvky, např.

Jak vypadalo umění té doby na Moravě? V knižní malbě se naplno projevuje barokní symbolismus. Zejména v díle Martina Ant. Lublinského (1636–1690) – umělce, jež prošel pravděpodobně školením u Karla Škréty. Jeho typický výtvarný projev nacházíme ve výzdobě zemských desek nebo členských matrik (obr. 1).

(U. Schubert, Graz 1992, s. 90–91.)