Opačnou tendenci, směrem k zobrazování figurálních motivů, lze pozorovat právě v případě Hagad. Iluminátorům vyhovovaly Hagady i vzhledem ke svému malému rozměru a nakonec i velkou popularitou a faktem, že nebyly určeny pro užití v synagogách, ale při domácí pobožnosti. Jeden z příkladů je Hagada pocházející ze Španělska ze 14. stol.
(Cecil Roth [ed]. Franz Landsberger. Jevish Art an Ilustrated History. Valentine Mitchell – London 1971. Obrazová příloha je použita také z této knihy.)
Druhou etapou je doba po zničení chrámu. Zničení Chrámu, dosavadního centra náboženského kultu, nové životní podmínky a otřesy ve všech oblastech života židovské komunity, to vše se nutně odrazilo i v životě náboženském. Bohoslužby i liturgie nabývají pozměněných forem, svátky, mezi nimi i Pesach, opět mění svou duchovní náplň.
Složitý vývoj různých částí, jež obsahuje tato modlitební kniha, popsal B. Nosek v pesachové hagadě vydané v Praze roku 1996 v nakladatelství Sefer. Některé části je zde vhodné připomenout. Nosek rozděluje z historického hlediska dvě hlavní etapy. Tou první je doba po návratu z babylónského zajetí.
Již delší dobu se nemohu zbavit nutkavé myšlenky, že krajina touží volat člověkem. Někdy ústy – v básních, v hudbě – jindy třeba skrze ruce – v obrazech či sochách nebo architektuře. Prokřikla zvláštně v básních Otokara Březiny.
Každý kouká jen na svůj výdělek, peřinu a břicho. Režim se volí takový, jaký je. A to neříkám z nějakého rozhořčení. Už jsem o tom dlouho přemýšlel. A výsledek voleb, i když se o to všechno zajímám, je, že mě nemůže rozházet.
Sajjid Kašua, Druhá osoba singuláru
K výstavě fotografií Gabriela Pavlíka
Byli jsme schovaní
už nejsme
vystavení těla se koná
mezi zabodnutými mladými buky
v promrzlé zemi
zatím drží
pevně budou stát
nějakých sto let
pak se hlína změní
vyvrhne kořeny
zpět
do prostoru
BÁSNĚ Z JARA 1999
***
Nemohli dosáhnout
věčnosti
roky se zkracovaly
do titěrných okamžiků
a dnes jsem se
dozvěděl
že ty jsi nekonečná
mezi námi není
propast
ale milénium
oslavíme je?
teplo
z tvých úst
hřeje