Pavel Keřkovský

se tematicky věnuje „Řeči o Bohu“. Přednáška Lenky Karfíkové „Teologie jako hermeneutika víry“ předkládá katolické pojetí teologického výkladu víry. Víru v závislosti na dosavadní katolické tradici definuje jako určitý děj: „víra se děje ve svém vyjádření ve slově, vyznání, symbolu, gestu, uměleckém díle, životě a jednání křesťanských obcí“ (s. 3).

Medard Kehl S. J., učitel dogmatiky na teologické vysoké škole „Sankt Georgen“ ve Frankfurtu nad Mohanem, se ptá: „Kam kráčí církev?“ Ve stejnojmenné publikaci nabízí autor několik výhledů, k nimž by měla církev směřovat. Připomíná přínos druhého vatikánského koncilu, který se pokusil zapojit církev opět do hry a vytáhnout ji z ofsajdu náboženského i kulturního (s. 47).

V každé době se stává otázkou, které postavy z minulosti se prostřednictvím nových interpretací mají spolupodílet na současném dohadování o problémech dneška. Výklady profesora J. M. Lochmana z podzimu 1999 nabízejí dvě jména, s nimiž jsou spojeny duchovní zápasy evangelíků uplynulého 20. století. S T. G. Masarykem se smíme ptát po smyslu humanismu a demokracie.

(Peter Sloterdijk, Procitne Evropa? Myšlenky o programu jedné světové velmoci na sklonku věku její politické absence)

Na sklonku 20. století došlo k obnovení zájmu o mystické intelektuální návyky. Do češtiny byla přeložena některá zásadní díla nejen křesťanských mystiků, ale seznámili jsme se i s mystickou tradicí islámu, židovství i buddhismu. I. O.

Filip Čapek (Protestant 2/2000) upozornil na posun, který nastal v průběhu osmdesátých a devadesátých let v teologii. Někteří teologové se odklonili od rozlišování mezi vírou a náboženstvím, protože kladně zhodnotili náboženství a náboženskost člověka.

se jmenuje výběr „meditací na cestu k Velikonocům“, který z prací nizozemských bohoslovců pořídila pro české čtenáře Hebe Kohlbrugge, přeložila Jana Irmannová a Jan A. Dus a meditativní obálkou opatřil Tomáš Cejp. Osnovou meditací se staly starocírkevní biblické perikopy.

Švýcarský humanista – lékař Max Picard (1888–1965) vydal r. 1946 knihu „Hitler v nás“. V roce 1993 byla znovu vydána v Zürichu a roku 1996 vyšla v českém překladu Václava A. Černého, s předmluvou Miroslava Petříčka jr. Nesleduje sled historických událostí z období třicátých a čtyřicátých let. Spíše diagnostikuje příčiny vzniku krize, kterou fašismus využil a urychloval.

(Martin Prudký, Zvláštní lid Páně – křesťané a židé)