Češi si potrpí na výročí. 6. července 1915 Masaryk vyzval v Ženevě k odboji proti Rakousku, orgánu protireformace. Palachův týden lednu 1989 odstartoval proces, který vyvrcholil 17. listopadem onoho roku. Výročí zde nebyla příčinou historických událostí, ale pouze příležitostí podtrhnout smysl zápasu, který již v existující krisi probíhal.
V 9. čísle loňského ročníku jsme předložili k diskusi dva texty ze Svatováclavského sympozia o pronásledování církví, Pronásledování církví komunistickým režimem od Václava Vaško a Promeškané příležitosti českobratrských evangelíků od Jana Zeno Dusa. Na Dusův text jsme dostali čtyři odezvy, které v této příloze zveřejňujeme.
Mluví o ní Jan Cháb (Znovu bratři Mašínové, Protestant 5/08).
Přelomový okamžik
Informace Jana Šimsy (1978) o vypuzení faráře Miroslava Heryána z brněnského II. sboru, rozbor této události a úvaha o poslání církve v daných poměrech je svědectvím z určitého přelomového okamžiku zdaleka ne jen na cestě Českobratrské církve evangelické. V následujících třech, čtyřech dnech Miroslav Heryán, jemuž se vytýkaly především ekumenické styky s katolíky, v Brně končí a Jan Šimsa je zadržen, následně pak obviněn, odsouzen a uvězněn. Rodinný domek Šimsových měl přestat být místem nezávislých aktivit brněnských chartistů a jejich příznivců, evangelíků a katolíků, liberálů, socialistů a komunistů.
Následující odstavce nemohou a nechtějí být celkovým posouzením Nešporova Náboženství na prahu nové doby (Albis 2006). Půjde jen o reakci na několik momentů.
V Protestantu 10/07 vyzval Jaromír Procházka redakci i čtenáře Protestanta, aby sérií osobních svědectví připomněli, co pro ně znamenal pohyb v československé společnosti, završený rokem 1968. Požádali jsme autora výzvy, aby šel příkladem – v naději, že inspiruje další následovníky.
Rudolfův Majestát (přijatý 1609) může být vnímán jako pouhá episoda vzápětí přehlušená Bílou horu. Může být také vykládán jako nárok evangelíků, který podnítil katolickou stranu k tím usilovnější snaze o prosazení protireformace a absolutismu.
„Když byla obec nejvíce zkažena, bylo nejvíce zákonů“ (Cornelius Tacitus)
Kulatá výročí přitahují. Dvacetiletá navíc svědčí o nástupu nové generace. Těch, kteří se dosud neozvali. V Československu, v českých zemích, s intervaly 1918, 1938, 1948, 1989, 2008 šlo (a jde) o odpovědi či aspoň o reakce na pronikavé zásahy zvenčí. Pouze československé jaro 1968 vzešlo z touhy, z rozhodnutí samé naší společnosti.
Modní alibi. Stačí je použít a ta tam je odpovědnost za nehorázný výrok, za uvádění toho, co je ubohé, za šíření hanebností. Nač si lámat hlavu s rozlišováním vysokého a nízkého, s kritickým myšlením, s odmítnutím lži a hledáním pravdy, když na druhé straně šokující, dráždivé tak účinně přitahuje pozornost.