Měsíci autorského čtení v Brně – největšímu zdejšímu literárnímu festivalu – je věnováno 34. číslo revue Rozrazil. „Zrovna se cosi opravovalo či budovalo, a kvůli tomu vznikl labyrint objížděk. Ptali jsme se místních, kteří nám složitě vysvětlovali, kudy máme jet a kudy nikoli. Skoro všichni mluvili o oranžovém kostele a skoro všichni uvažovali, kudy by se dalo jet jindy, a proč to teď nejde. Nakonec jsme se však doptali a na místo šťastně dojeli. Z toho vyplývá, že autorskému čtení v Brně nelze zabránit žádnou překážkou.“ (Ivan Kraus)
Ti chlapi, kteří vycházeli na svobodu strašnou a dlouhou stresující cestou, si však v těsném objetí záchranné klece mumlali Padre nuestro, a když to přetrpěli, děkovali Bohu. Všichni jsou věřící, dílem katolíci, dílem evangelíci, dílem adventisté. To nám, kteří jsme převahou neznabozi, může zavánět jihoamerickou exotikou, ale není tak těžké to pochopit. Boží zásah lze spatřovat v souhře šťastných náhod, která také nesmírně pomohla. Měli prostor, byla jich dost velká parta, v nejhorších dnech měli trochu jídla a dokázali se o ně spravedlivě dělit, byť to bylo jen půl lžíce tuňáka na chlapa a den. A hned druhá sonda je našla.
Čímsi nadpozemským však zavání i ta atmosféra, která na nás dýchá od včerejšího rána. Kdejaký ateista si mumlá Otče náš, lidé jako by všichni bratry byli, nikdo se nestydí za vlhké oko. Zázrak solidarity, která se sice brzy rozplyne ve všednosti, ale nějakou malou stopu snad v každém z nás zanechá. Nemusím být věřící, abych pochopil, že je-li cosi dobrého v této naší civilizaci, pochází to z učení o lásce k bližnímu. (J. Faněk, Gracias! Právo, 14. října 2010)
T + jš